pátek, 5. listopad 2010

Anton Rubinstein - Sonáty pro violoncello a klavír č. 1 D dur op. 18 a č. 2 G dur op. 39

Napsal(a) 

Anton Rubinstein - Sonáty pro violoncello a klavír č. 1 D dur op. 18 a č. 2 G dur op. 39 Anton Rubinstein - Sonáty pro violoncello a klavír č. 1 D dur op. 18 a č. 2 G dur op. 39

Jiří Bárta – violoncello, Hamish Milne – klavír. Produkce: Simon Perry, Michael Spring. Text: A, F, N. Nahráno: 1/2008, Potton Hall, Suffolk, Velká Británie. Vydáno: 2009. TT: 70:55. DDD. 1 CD Hyperion CDA67660 (distribuce Classic). Alternativa: Bülow, Ribera (EtCetera).

Když jsem poslouchal violoncellové sonáty Antona Rubinsteina, uvažoval jsem, proč se o ně cellisté zajímají tak málo. Nahrávek je jako šafránu a nestojí za nimi nějací světoví koryfejové. Důvodem je možná generační a koneckonců i volná kompoziční spřízněnost s přece jen výraznějšími Brahmsovými sonátami, možná i náročné party obou nástrojů a nesnadnost interpretace, kdy není lehké se dostat hudbě pod kůži a učinit ji po všech stránkách atraktivní. Je to totiž hudba sice příjemně melodická, ale také velmi „těkavá“, občas upovídaná. Nicméně při správném uchopení hudební materie se rozzáří a najednou máte před sebou nádherné drahokamy. (To platí obzvláště pro opus 39 .) Rubinstein napsal obě díla ještě před dosažením třicátého roku. Jistě bychom při podrobné analýze našli vlivy německé i ruské hudby, ale podstatné je, jaký je výsledný tvar, který je osobitý a jasně čitelný. Jiří Bárta má ve své diskografii několik dramaturgicky náročnějších titulů, ale tento jde kompromisní cestou, kdy poslechová vděčnost souzní s nekonformním obsahem. Obě sonáty hraje technicky suverénně a jeho pojetí je věrohodné. Vždycky jsem u něho oceňoval především ryzí muzikantství a hluboké ponoření do hudby, kterou v tu chvíli hraje. Jsem rád, že mě opět nezklamal. Milovníci komorní hudby, kteří si rádi rozšiřují obzor svých znalostí, tuto nahrávku dozajista ocení. Pro Hamishe Milna je to druhý projekt s Jiřím Bártou (Moscheles, Hummel – Violoncellové sonáty) u téže firmy. Opět se prezentoval jako excelentní pianista a komorní hráč. Jejich společný Rubinstein je referenčním titulem.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.