neděle, 18. duben 2004

Anton Bruckner: Symfonie č. 9

Napsal(a) 

booklet booklet
"Proč jsme si vlastně sto let mysleli, že se ke čtvrté větě nic nezachovalo?" "Na konci extrémní disonance v trubkách." "Po provedení následuje divoká fuga." "Téměř hrůzný obraz smrti." "A tady 16 taktů chybí, nemůžeme k tomu nic říci. Prostě je nehrajeme." To jsou jednotlivé tracky, v nichž Nikolaus Harnoncourt na prvním CD vysvětluje příběh vzniku poslední, nedokončené Brucknerovy symfonie a analyzuje a v provedení Vídeňskými filharmoniky dokumentuje torzo poslední věty. Je to trochu paradox: ke čtvrté větě se ve skutečnosti zachovalo velmi mnoho, četné skici a náčrtky jsou roztroušeny po hudebních sbírkách veřejných i soukromých. Přesto větu rekonstruovat nelze. I když se rozhodneme pro nějaký výběr z dochovaného materiálu - chybí oněch 16 taktů. Harnoncourt využívá jedinečným způsobem příležitosti, nechat prostřednictvím tohoto torza nahlédnout do skladatelovy "dílny", umožňuje porozumět jeho hudebnímu myšlení. Děje se tak srozumitelným jazykem, je to poučné a zasvěcující (překladatele do češtiny ovšem nemá, toto porozumění už je na nás). Na druhém CD zazní úplné tři věty symfonie, dedikované "Milému Pánubohu". Bruckner na symfonii pracoval téměř do poslední chvíle, hrůzný obraz smrti je v ní přítomen a Harnoncourt o něm pochopitelně ví. Jeho interpretace však nechává také prostor k nadpozemskému povznesení a smíření - i to je obraz smrti. Připojená fundovaná studie Benjamina-Gunnara Cohrse , realizátora prvního provedení celé symfonie roku 2001, obsahuje notové příklady a výzvu: kdokoli by věděl o dosud neznámých Brucknerových manuskriptech, nechť podá informaci a umožní další muzikologickou práci. Překvapení jsou stále ještě možná.

Vydavatel: Red Seal / BMG

Stopáž: 66:10

Nahráli: Wiener Philharmoniker, Nikolaus Harnoncourt

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.