neděle, 14. červen 2009

Anton Bruckner - Symfonie č. 7

Napsal(a) 

Anton Bruckner - Symfonie č. 7 Anton Bruckner - Symfonie č. 7

Wiener Philharmoniker, Hans Knappertsbusch. Produkce: Orfeo International Music GmbH. Text: A, N. Nahráno: live, 30. 8. 1949, Altes Festspielhaus, Salzburg. Vydáno: 2006. TT: 63:52. ADD, digitally remastered. 1 CD Orfeo C 655 061B (distribuce Classic).

Vídeňští filharmonikové již více jak 150 let oslovují díky své umělecké dokonalosti a zvukové vytříbenosti odborníky na slovo vzaté i posluchače a milovníky kvalitní hudby. Je jim dopřáno výsostného postavení mezi vyvolenými hudebními tělesy, přičemž koncerty či nahrávky v jejich podání jen málokoho nechávají nedotčeného bez hlubšího uměleckého zážitku. S nahrávkou se vracíme o šedesát let nazpátek do poválečného období, kdy se dirigent Hans Knappertsbusch postavil do čela Vídeňských filharmoniků a rozhodl se nastudovat rozsáhlou, více než hodinovou Symfonii č. 7 Antona Brucknera. Kouzlo živé nahrávky jakožto přidané hodnoty poslechu navíc obohacuje zvuková patina záznamu, jež je provázena přirozenými šumy přítomných posluchačů či samotných hráčů. Na základě poslechu koncertu pořízeného 30. srpna roku 1949 můžeme zhodnotit vývoj uměleckého uchopení Brucknerova díla.

U rozměrných skladeb tohoto typu je největší hrozbou rozpad celé kompozice na dílčí, vnitřně nekonzistentní plochy, jež by mohly postrádat ucelenou tektonickou linii. Hans Knappertsbusch, prezentující skupinu hostujících dirigentů Vídeňských filharmoniků po roce 1933, dokázal udržet vnitřní napětí a tah Brucknerovy symfonie až do konce. Kompaktnost skladby podporují hráči Vídeňské filharmonie velmi barevnou zvukovostí a širokou škálou dynamických odstínů, kterou podtrhuje výrazná žesťová sekce autorsky poprvé obohacená partem pro tubu, odpovídající instrumentálním požadavkům Antona Brucknera. Vystavění kompozičně náročných a dlouhých melodických ploch představuje další ohroženou oblast při interpretaci rozsáhlé skladby rakouského skladatele. Zvláště v druhé větě dedikované Wagnerovi je v interpretaci cítit fatálnost smrti velkého operního skladatele, což dirigenta vede v některých pasážích až k melancholickému patosu. Interpretační pojetí však jen dokládá dobové vnímání hudebního projevu a tlumočí nám individuální uchopení náročného uměleckého poselství Antona Brucknera.

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.