Anton Bruckner
Symfonie č. 5
Česká filharmonie, Lovro von Matačić. Produkce: neuvedeno. Text: Č, A, N, F. Nahráno: 2. – 6. 11. 1970. Vydáno: 2007. TT: 70:32. ADD. 1 CD Supraphon SU 3903-2.
Religiózní odevzdanost ovlivňovala běžný život Antona Brucknera, ale musela také zasáhnout jeho tvůrčí činnost. Avšak při poslechu mistrně zkomponovaných symfonií se naše prožitky rozplývají ve světě radostných a slavnostních nálad daleko od hlubokého rozjímání tak typického pro věřícího člověka. Snad jen monumentálnost a instrumentální bohatost může v představách posluchače evokovat úctu a pokoru velkému, mocnému a milému Pánu Bohu, jak vnímal svého stvořitele Anton Bruckner.
Vzhledem ke skladatelově pečlivosti a poctivé práci se dnes můžeme setkat s několika verzemi jeho symfonií. Tak to platí i u páté symfonie, zvané Fantastické, do jejíž úpravy zasáhl Brucknerův žák Franck Schalk, který provedl skladbu roku 1894, bohužel až po smrti svého učitele. Symfonie se díky svým kompozičním zvláštnostem stává ve své kategorii unikátním dílem vůbec celého 19. století.
Do rukou se nám dostává spojení dokonalé skladatelské práce s mistrně zvládnutou interpretací. V reedici zaznívá originální verze páté symfonie Antona Brucknera v uměleckém podání jugoslávského dirigenta Lovro von Matačiće, jenž si ke spolupráci pozval Českou filharmonii. Mnohaleté zkušenosti umožnily dirigentovi přiblížit posluchačům hudební řeč rakouského skladatele a nechaly vyznít jeho instrumentální monumentálnosti. Matačić sjednotil orchestrální dovednosti hráčů a zprostředkoval jim přesnou představu Brucknerovy závažnosti na jedné straně a lehkosti na druhé.
Symfonie působí díky své tematické propojenosti jako jednolitý celek, který však strhuje k fádnosti či unylosti. Tomuto nebezpečí se lze vyhnout pomocí dokonale vystavěné gradace a maximálního instrumentálního nasazení, tak jak to pojal i Matačić. Nahrávka odkrývá duši posledního „romantického dirigenta“ a umělecké zkušenosti ho řadí mezi přední specialisty na interpretaci děl vrcholného a pozdního romantismu.
Hudební těleso pod taktovkou jugoslávského dirigenta působí velmi homogenně a lehce si pohrává s tématy zpěvnými, méně závažnými. Častá pizzicata smyčců, evokující tajemnou náladu úvodních částí, interpretuje Česká filharmonie bravurně, s přesností a vnitřním napětím. Dokonalá souhra a spolupráce Lovro von Matačiće a České filharmonie vytvořila nezapomenutelný zážitek vyvěrající z jedinečné kompoziční práce Antona Brucknera.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
