Skladby de Lhoyera jsou možná formálně méně dokonalé než třeba jeho současníka M. Giulianiho, obsahují ale množství zajímavých hudebních nápadů, líbezných melodií i náhlých kontrastů. Koncert pro kytaru a smyčce op. 16 se dochoval pouze ve verzi tisku, který obsahuje jen dvě věty, obě v rychlém tempu. Spinozi situaci vyřešil šťastně i poměrně oprávněně a zaranžoval pro orchestr Adagio cantabile z Dua č. 1 , kterým nahradil chybějící pomalou větu a dal tak koncertu vyvážený tvar. Hlavní devizou tohoto CD je užití dobových nástrojů, jak kytar, tak smyčců Ensemble Matheus . Soubor interpretuje de Lhoyerův koncert dramaticky a s velkým nasazením, sólista Spinozi je jakoby trochu v závěsu za orchestrem, nedosahuje takové preciznosti, nápaditosti a přesvědčivosti ve frázování, což se projevuje hlavně v kadenci. Projev Dua Spinosi je velmi kultivovaný, v souhře je znát dlouholetá spolupráce. Snaží se přistupovat k de Lhoyerovým skladbám velmi citlivě, pracují s dynamikou i tempem, přesto by se jim dalo vytknout totéž co Spinosově sólové hře – postrádám větší pregnantnost výrazu, leccos je pouze opatrně naznačeno. Zvláště věty v sonátové formě se příliš rozpadají na detaily, postrádají větší smysl pro celek. Mnohem lépe vyznívají závěrečné svižné a především pomalé lyrické věty (Adagiu, převzatému do koncertu, tu moc sluší pomalejší tempo).
Vydavatel: NaĘve / Classic
Stopáž: 58:15
Nahráli: Josiane Rabemananjara, Philippe Spinosi – kytara), Ensemble Matheus, Jean-Christophe Spinosi
Body: 4 z 6
