úterý, 14. prosinec 2004

Antoine de Lhoyer: Concerto pour guitare et cordes op. 16 Trois duos cencertants op. 31

Napsal(a) 

booklet booklet
Do životního osudu francouzského kytaristy a skladatele Antoina de Lhoyera (1768-1852) mocně zasáhly bouřlivé politické události ve Francii konce 18. a začátku 19. století. I když byl již v raném mládí vyhlášeným virtuosem, zvolil vojenskou kariéru. Do služeb Ludvíka XVI. vstoupil právě v revolučním roce 1789 a až do konce 18. století se pohyboval v různých armádách po bitevních polích celé Evropy. Ke konci vojenské služby vznikal i jeho jediný kytarový koncert. K nejšťastnějším obdobím jeho života patřilo deset let na dvoře císařovny Alžběty v St. Petersburgu, kde se mu dostávalo velkého uznání. Po obnovení monarchie se vrátil do vlasti, ale jeho důstojnická kariéra neměla dlouhého trvání. Byl poslán na venkov a později propuštěn. Zemřel v Paříži ve velké bídě. Podobně nešťastně se po jeho smrti vedlo i jeho dílu, které úplně zapadlo, ačkoliv byl de Lhoyer i se svými skladbami velmi ceněn u mnohých slavných současníků, například Carulliho nebo Aguada. O renesanci jeho 45 vydaných opusů se začali starat až ve druhé polovině 20. století muzikologové a také přímo interpreti, mezi které patří i Philippe Spinozi a Josiane Rabemananjara .

Skladby de Lhoyera jsou možná formálně méně dokonalé než třeba jeho současníka M. Giulianiho, obsahují ale množství zajímavých hudebních nápadů, líbezných melodií i náhlých kontrastů. Koncert pro kytaru a smyčce op. 16 se dochoval pouze ve verzi tisku, který obsahuje jen dvě věty, obě v rychlém tempu. Spinozi situaci vyřešil šťastně i poměrně oprávněně a zaranžoval pro orchestr Adagio cantabile z Dua č. 1 , kterým nahradil chybějící pomalou větu a dal tak koncertu vyvážený tvar. Hlavní devizou tohoto CD je užití dobových nástrojů, jak kytar, tak smyčců Ensemble Matheus . Soubor interpretuje de Lhoyerův koncert dramaticky a s velkým nasazením, sólista Spinozi je jakoby trochu v závěsu za orchestrem, nedosahuje takové preciznosti, nápaditosti a přesvědčivosti ve frázování, což se projevuje hlavně v kadenci. Projev Dua Spinosi je velmi kultivovaný, v souhře je znát dlouholetá spolupráce. Snaží se přistupovat k de Lhoyerovým skladbám velmi citlivě, pracují s dynamikou i tempem, přesto by se jim dalo vytknout totéž co Spinosově sólové hře - postrádám větší pregnantnost výrazu, leccos je pouze opatrně naznačeno. Zvláště věty v sonátové formě se příliš rozpadají na detaily, postrádají větší smysl pro celek. Mnohem lépe vyznívají závěrečné svižné a především pomalé lyrické věty (Adagiu, převzatému do koncertu, tu moc sluší pomalejší tempo).

Vydavatel: NaĘve / Classic

Stopáž: 58:15

Nahráli: Josiane Rabemananjara, Philippe Spinosi - kytara), Ensemble Matheus, Jean-Christophe Spinosi

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.