úterý, 30. září 2003

Antoine Brumel: Missa "Etecce terrae motus"

Napsal(a) 

booklet booklet
Je velmi obtížné rekonstruovat interpretační podobu hudební kompozice straré více jak 500 let, když k ní nemáme kontinuální poměr, spočívající na množství poznatků a zkušeností, vedoucí k obecnému vkusu pod názvem hudební recepce. Když už se soubor takovéto předlohy ujme, má v podstatě dvě možnosti: vybudovat si vlastní názor bez ohledu na konkurenci, nebo do svého projevu opatrně zahrnout ty složky momentálního vkusu, které se zdají být neovlivnitelnými spojovníky nejrůznějších tvůrčích etap. První model je založen na přesvědčení, druhý na poznání. Z mnohaletého vývoje osvědčených souborů je patrné jak jedno přechází v druhé, tedy, že nejpravdivější verze vzniká z přesvědčení, vybudovaném na poznání. Tyto soubory se tak stávají modelovými a určují myšlenkovou představivost o zvukovém a estetickém působení hudby, zkomponované před mnoha sty roky. Mezi takové soubory patří jistě i Ensemble Clément Janequin a instrumentální seskupení Les Sacqueboutiers de Toulouse , které společně vyprodukovaly nahrávku mše Et ecce terrae motus od franko-vlámského skladatele Antoina Brumela (1460-1515), žáka Josquina Desprez (1440-1515). Brumel na své hudební pouti životem vystřídal nejrůznější teritoria a posty, například Chartres, Ženevu, Laon, Paříž, až nakonec zakotvil na dvoře Alfonsa I. d'Este ve Ferraře. Odtud se šířil jeho věhlas po celé Evropě, v níž se postupem času stala jeho díla známými a vyhledávanými. V Bavorské knihovně v Mnichově je uložen opis jeho mše Et ecce terrae motus pro 12 hlasů, jež ve své době patřila k nejprovozovanějším. V létech 1568 a 1570 ji na dvoře Albrechta V. Bavorského v Mnichově provedl s dvorskou kapelou sám Orlando di Lasso. V dobovém rukopisu jsou navíc připsána jména jednotlivých vokalistů u příslušných hlasových partů. Jméno Lassovo - pod označením Cantor - figuruje u zpěvní linie Tenor II. Celkem se na provedení podílelo 30 choralistů, což jest na svou dobu těleso nebývalých rozměrů. Důvod pochopíme ihned po prvních taktech. Mše je vystavěna na monodických hlasových pilířích, které imitačním způsobem navazují v samostatných blocích. Ve spojení s cinky a pozouny vzniká monumentální zvukový tvar, jež si nezadá s úvodní částí (Deus in adjutorium) Monteverdiho Mariánských nešpor , pochopitelně o sto let dříve. Brumel vystavěl dílo z melodického incipitu antifony v nešporách na Boží Hod velikonoční, a ten pak protíná celou mši jako meč, kolem něhož se obtáčejí výhonky jednotlivých monodických linií. Oba jmenované soubory podávají na nahrávce vynikající výkon. Na tom by nebylo při dnešních studiových možnostech nic divného, kdyby ovšem tím nejpodstatnějším nebylo dějové napětí, které od uvodního introitu vtáhne posluchače do akce, aby se jí plně poddal a po hodinovém soustředění odmítal návrat do reality. V tomto případě je popis hlasových dispozic členů souboru, jakož i adekvátní přístup instrumentalistů zbytečný.

Vydavatel: Harmonia mundi / Classic

Stopáž: 58:15

Nahráli: Ensemble Clément Janequin, Les Sacqueboutiers

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.