(Bach, Gubaidulina)
Anne-Sophie Mutter – housle, Trondheim Soloists, London Symphony Orchestra, Valery Gergiev. Produkce: Reinhild Schmidt (Bach), Sid McLauchlan (Gubajdulina). Text: A, N, F. Nahráno: 2/2007, Friedrich-Ebert-Halle, Hamburg-Harburg (Bach), 2/2008 AIR Studios, Lyndhurst Hall, Londýn (Gubajdulina). Vydáno: 2008. TT: 63:38. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 7948 (Universal Music).
Anne-Sophie Mutter je na vrcholu svých uměleckých sil. Její neuvěřitelně jasná hra, čistý tón, technická vyspělost, umožňující zahrát cokoliv v jakémkoliv tempu a dynamice, neustálé hledání nových cest v interpretaci děl soudobých i minulých, nekonečná řada výrazových a emocionálních poloh a v neposlední řadě obrovské hudební nadání, jí řadí mezi hvězdy světového hudebního nebe. To ostatně potvrzuje i tato nahrávka, která nás od začátku do konce do sebe vtáhne tak, že jakákoliv jiná činnost, než soustředěný poslech, je vyloučena.
Spojení Johanna Sebastiana Bacha se Sofií Gubajdulinou není náhodné. Gubajdulina má s Bachem mnoho společného a často se jeho tvorbou inspiruje (například ve svém Prvním houslovém koncertu „Offertorium“, věnovaném Gidonu Kremerovi, který tematicky vychází z Bachovy Hudební obětiny, nebo v Janových pašijích k bachovskému výročí v roce 2000). Prvních šest tracků patří dvěma Bachovým koncertům – Koncertu pro housle, smyčce a basso continuo a moll, BWV 1041 a Koncertu pro housle, smyčce a continuo E dur, BWV 1042 . Prostřední pomalé věty obou koncertů hraje Anne-Sophie Mutter neobyčejně procítěně, zpěvně, s vibratem tak akorát a s překrásnými dynamickými odstíny. Krajní věty, zejména třetí věta prvního koncertu zazní zřetelně v brilantním tempu, aniž by zahladily přesné frázování a kontrapunkt jednotlivých hlasů. Pro lepší artikulaci a jasnější frázování použila Anne-Sophie Mutter barokní smyčec. Nicméně ani ona ani členové orchestru nezvolili z důvodů jasnějšího zvuku střevové struny. Vyznavači „dobové interpretace“ asi nebudou v případě obou koncertů s mnohým souhlasit, přesto je výsledek vynikající. Právě díky spojení znalostí z dobové provozovací praxe, které slouží jako pouhý prostředek, nikoliv cíl, a obrovskou hudební zkušeností, kterou si během své kariéry Anne-Sophie Mutter prošla, působí oba koncerty svěže, „autenticky“ a přitom moderně. Jak sama říká, nemá ráda jakákoliv dogmata brzdící tvůrčí rozlet a k barokní hudbě přistupuje z pozice člověka 21. století. Ostatně pokud se narodí taková muzikantka jako Anne-Sophie Mutter, mohou jít jakékoliv předpisy a doktríny stranou. Hudba čerpá a mluví sama za sebe. Člověk je „pouhým“ prostředníkem. Trondheimští sólisté hrají skvěle a v ničem si nezadají se sólistkou. Perfektně sehraní, technicky vynikající, hrají s vervou, citem a radostí. Jiskřící, zářivý, k euforii ženoucí Bach.
Svůj druhý houslový koncert s podtitulem In tempus praesens z roku 2006/2007 věnovala Sofie Gubajdulina Anne-Sophie Mutter. Je symbolické, že se zde sešly dvě Sofie – bohyně moudrosti, tvořivosti a intelektuálního usilování. I zde, podobně jako v předešlých dílech, rozkrývá Sofie Gubajdulina neuvěřitelné instrumentační umění, jdoucí od nejhlubších rejstříků fagotů, tub a pozounů, představujících svět zla, ke zvonkohře, celestě, vysokým houslím a flétnám reprezentujícím svět dobra. Mimoto je orchestr obohacen o klavír a cembalo a velký aparát bicích nástrojů. Do skladby je, podobně jako v pravoslavných ikonách, zašifrováno mnoho symbolů, na první poslech skrytých. Zasmušilá nálada, boj mezi temnotou a světlem, unisono, jako symbol božské jednoty a nesmírná emocionální intenzita. Glissanda, laufy, trylky, tremolla, hudební chvění, cit, hrůza, vnitřní zápas a záblesk lepšího, orchestrální ševelení, fortissimové nárazy tutti a přenáročný sólový part houslí vyžadující bezchybnou techniku, intelekt a hluboké vcítění do díla a jeho poselství. Setkání obou Sofií – bohyní hudebního nebe se nadmíru vydařil.
Valerij Gergijev vytáhl z Londýnských symfoniků i to, o čem nevěděli. Bez chyby vyjadřují všechny výrazové polohy Gubajdulininy náročné a vysilující kompozice.
Pro mě osobně je Sofie Gubajdulina největší skladatelka současnosti. Stejně jako nelze Johanna Sebastiana Bacha přirovnat ke kterémukoliv z jeho kolegů a kolegyň, platí to i pro Sofii Gubajdulinu. Bach a Gubajdulina mají společné řemeslné mistrovství, znalosti, zaujatý přístup k tvorbě, píli, skromnost, hlubokou víru, pokoru, poctivost a oddanost své práci a k tomu ještě něco, co není dáno každému – a to přímé spojení s Věčností. Nahrávka je tak mimořádná, že by v archivu hudbymilovného člověka rozhodně neměla chybět.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
