pondělí, 15. srpen 2005

Anne Sofie von Otter: Music for a white

Napsal(a) 

Anne Sofie von Otter: Music for a white Anne Sofie von Otter: Music for a white

Anne Sofie von Otter - mezzosoprán, Jory Vinikour, Jakob Lindberg, Anders Ericson. Produkce: M. Thein. Text: A, N. Nahráno: 2/2004 Berwaldhallen, Stockholm. Vydáno: 2004. TT: 67:47. DDD. 1 CD Archiv Produktion 002 89 477 5114 (Universal Music).

Dokonale zvládat písňový repertoár i operu dokážou jen skuteční mistři oboru. Pravda, ne každému typu hlasu je tato možnost dána, ale podstatnou roli zde hraje šíře hudební imaginace, sebekázeň a samozřejmě dokonale zvládnutá technika. To vše Anne Sofie von Otter má, navíc však i bohaté zkušenosti se stylovou interpretací hudby různých období a dnes i tu pravou "zralost", která ji činí interpretem osobitých kvalit. Pro svou nejnovější desku si vybrala naprosto skvostný repertoár: italské a anglické písně či arietty 17. století, od Dowlanda, přes Monteverdiho a Barbaru Strozzi po Purcella. Jedná se vesměs o ty nejkrásnější "hity", které se z této doby zachovaly. S výjimkou první skladby setrvává von Otter převážně u velmi jemného, lyrického, ale přesto velmi sdělného projevu. (Snad jen u Cacciniho Dovro dunque morire bych si dokázal představit více patosu a "exclamazione"). Snaha o splynutí s dílem je patrná a výsledky okouzlující - jsem si jist, že umělkyně přesvědčí i ty z čtenářů, kteří třeba jinak dávají přednost témbrům Emmy Kirkby nebo Nancy Argenty. Intimní charakter a podmanivost celku však souvisí ještě se dvěma aspekty - s citlivou a rozmanitou realizací continua (theorba, kytara, loutna, cembalo a varhany) a s dramaturgií snímku, která zaslouží několik vět. Začíná nejvirtuóznějším a nejohnivějším kouskem (Amanti, io vi so dire od Benedetta Ferrariho, mladšího Monteverdiho kolegy a průkopníka opery), který vás vyburcuje z šedi každodennosti a dá vám okusit nefalšovaného života silných emocí, ale i osvěžujícího nadhledu. Následuje několik italských variací na téma lásky, které vrcholí Monteverdiho laškovnou canzonettou Quel sguardo sdegnosetto , načež vše podivuhodně zvážní vynikající interpretací Arnaltiny ukolébavky z Korunovace Poppey a árie Udite amanti od Barbary Strozzi. Tyto dvě skladby jsou odděleny sólovými instrumentálními skladbami Girolama Kapsbergera a Bernarda Storace. Anglická část snímku je uvedena Purcellovou Sarabandou s "divisemi", čímž ovšem nahrávkou také výjimečně zavane trocha francouzského "espritu". Ten ovšem rázem zmizí s Purcellovými světskými i duchovními písněmi. Po radostném tónu Večerního hymnu následuje slavná Kapsbergerova Arpeggiata , která posluchače opět obrátí k tajemství nevyřčeného a zároveň připraví závěrečný blok, složený z loutnových písní Johna Dowlanda. Třebaže tyto nejsou jen smutné, melancholie převládá a obdobné tóny zaznívají i fantasií Roberta Johnsona - jako by nás umělci opatrně, pomalu a s lehkým zármutkem propouštěli zpět do našeho světa.

Vydavatel: Archiv Produktion/Universal Music

Stopáž: 67:47

EAN: 0028947751144

Nahráli: Anne Sofie von Otter - mezzosoprán, Jory Vinikour, Jakob Lindberg, Anders Ericson

Body: 5 z 6

Marc Niubò

Ředitel Ústav hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.