sobota, 17. duben 2004

Anna Netrebko: Opera Arias - Mozart, Berlioz, Massenet, Donizetti, Bellini, Gounod, Dvořák, Puccini

Napsal(a) 

booklet booklet
Sotva třicetiletou sopranistku Annu Netrebko prý pro zpěv objevil před několika lety jako velice mladou studentku dirigent Valerij Gergijev. Měl dobrý nos. Pěvkyně zanedlouho stanula mezi celebritami a z profilové desky zní zajímavý, charakteristicky zbarvený sytě temný soprán se zvonivými výškami, hlas - přestože není koloraturním sopránem - schopný velmi pěkných koloratur, stejně jako mladodramatického výrazu i nostalgie. Mozarta (Ilii z Idomenea i Donu Annu z Dona Giovanniho , ztvárněnou skvěle na Salcburském festivalu 2002) sólistka zpívá bez velkého tlaku, klidně a přirozeně. Berlioze (Benvenuto Cellini ) podává se zápalem a dychtivě, s mladistvým projevem. Francouzský repertoár je jí ostatně prý velmi blízký. V Massenetově Manon předvádí široké výrazové rozpětí sahající od polohlasného prozpěvování k triumfálním vysokým tónům s velkolepě znějícím doprovodem mužského sboru. Naprosto respektovatelným výkonem je také známá dlouhá scéna z Lucie di Lammermoor . Zpěv zde zní sebejistě, bez stopy váhání, s uvěřitelnou dávkou citu. Oproti až neskutečné dokonalosti takové Edity Gruberové je tento výkon obyčejnější, barevně bohatší a tmavší, ale hlavně o dost lidštější. Také ve scéně z Náměsíčné je spousta skvělých koloratur, krása pevně napnutého hlasu i současného proteplení. Ve sporu mezi krásou zvuku a výrazem má Anna Netrebko obojí. Nechce se jí prý, jak ji cituje autor průvodního slova, zpívat lehčím hlasem, potřebuje si vyhovět, do ničeho se nestylizovat. V árii o měsíčku z Dvořákovy Rusalky to potvrzuje: k lyrickým vyšším polohám přidává tmavší barvu nižší části rozsahu. Árie vyznívá v "secesním" náladově lomeném duchu, bez ambice lacině ohromit, ale s o to větší upřímností a ponorem. Česká výslovnost je zde mimořádně dobrá. Anna Netrebko je výjimečně zralý přirozený talent, který ovšem ještě dál poroste.

Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music

Stopáž: 62:59

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.