Anna Maria Jopek – ID

Anna Maria Jopek – hlas, klávesové nástroje, Paweł Bzim Zarecki – klávesové nástroje, programování, Manu Katche – bicí, Mino Cinelu – perkuse, hlas, Christian McBride – kontrabas, baskytara, Richard Bona – baskytara, hlas, kalimba, Marcin Kydryński – kytara, Branford Marsalis – sopránsaxofon, Dhafer Youssef – oud, zpěv, Robert Majewski – křídlovka, Leszek Możdżer – piano, Tord Gustavsen – piano, Krzysztof Herdzin – piano, Oscar Castro Neves – kytara, hlas, Marek Napiórkowski – kytara, Kayah – hlas, Mateusz Pospieszalski – flétna, hlas, Orkiestra Sinfonia Viva, Marcin Stefaniuk. Nahráno: 3/2006 – 3/2007, Wiltshire, New York, Paříž, Varšava. Vydáno: 2007. TT: 61:02. 1 CD Universal Music Polska 113484 – 2.

Letmé obeznámení s aktuálním studiovým projektem polské vokální divy Anny Marie Jopek může v mnohých evokovat naplnění životního snu evropského jazzového umělce. Vybízí k tomu už jen obsáhlý seznam zúčastněných osobností v čele s Christianem McBridem, Branfordem Marsalisem a Richardem Bonou, jakož i místo realizace ve studiu Real World Petera Gabriela s renomovaným zvukovým režisérem Benem Findlayem anebo finální mastering v legendárních Abbey Road Studios.

Impulsem k hvězdné konstelaci byla paradoxně svázanost částečně vynuceného anglického alba Secret. To bylo katalyzátorem potřeby intimnějšího sebevyjádření a vyznání vzájemného vztahu umělkyně a jejího manžela Marcina Kydryńského na spontánním písňovém projektu Niebo. Upřímné a přímočaré poselství vzájemných pocitů je leitmotivem i nového, v pořadí dvanáctého studiového disku ID. V době realizace (březen 2006 – březen 2007) ztratili oba hlavní protagonisté svého otce. Odchod Stanisława Jopeka a Lucjana Kydryńského poznamenal rodící se nahrávku ještě naléhavější slovanskou nostalgií, než jaká provázela jejich minulé počiny. Lze ji hledat v emotivním refrénu úvodní Spróbuj mówić kocham , která je reminiscencí laskavých otcovských napomenutí. Intenzivním momentem písně je éterické kytarové sólo a starostlivé zvažování výběru jednotlivých tónů spoluhráče Mareka Napiórkowského.

Pomyslných vrcholů ve formě vkladů hostujících instrumentalistů nacházíme na albu vícero. Například sopránsaxofonové sólo Branforda Marsalise vystupující do výšin za doprovodu vokalízy Richarda Bony v Zrób co możesz . Vrstvenou vokalízou překvapí samotná zpěvačka v duetu Soul Dealer za doprovodu „kmenového“ bubnování Manu Katchého, a především v bohatém „goralském chorálu“ Claude čerpajícího z prolínání sudého a lichého metra. Na druhé straně přehuštěné vokální odpovědi v rozjasněné Teraz i tu působí spíš rušivě. Osobitý projev jednotlivých hostů mnohokrát evokuje zvuk a výraz jejich autorských nahrávek. Richard Bona je identifikovatelný i po odmyšlení kalimbové introdukce a vrstvených nápěvů v jazyce douala a zvukovost písně Skłamałabym mírně recyklovaným sestupným motivem akustické kytary jako by vypadla z desky Stinga.

Navzdory arabskému designu snímku je prvním výrazným střetem s hudbou jiného světa až duo se zpěvákem Dhaferem Youssefem. Počáteční imitace mikrotonality arabské loutny oud v To, co nienazwane propojuje odlišnosti slovanského a arabského světa. Gradaci neočekávaně přeruší křehkost klavíru Leszeka Możdżera. I když někomu možná bude ležet v žaludku zdánlivá nekonfliktnost Jopkové písní, právě podobné vzácné momenty přesvědčují o naplněné podstatě jejího mezinárodního snu.

Body: 4 z 6

Sdílet článek: