úterý, 21. květen 2002

Andrés Segovia: The Segovia Collection - Rodrigo, Ponce, Boccherini, Torroba, Mompou, Castelnuovo-Tedesco, Esplá, Murcia, Roncalli, Milán, S

Napsal(a) 

booklet booklet
Někteří historikové kytary stanovují jako počátek nového "letopočtu" tohoto nástroje rok 1935, kdy poprvé zazněla na koncertním pódiu Bachova Chaconne z Partity pro sólové housle d moll BWV 1004 . Autorem úpravy i interpretem byl španělský kytarista Andrés Segovia (1893-1987), který si vytkl nemalé cíle: kytaru, která byla považována spíše za lidový nástroj vhodný tak sotva k doprovázení hospodských popěvků, etablovat jako koncertní nástroj schopný konkurovat houslím nebo violoncellu, přitáhnout k ní zájem publika, zavést její výuku na všech světových univerzitách. Vzhledem k omezenému kytarovému repertoáru si jako prubířský kámen, který měl ukázat možnosti nástroje, zvolil právě skladby Johanna Sebastiana Bacha. Kromě loutnových suit se zaměřil i na díla určená pro sólové housle nebo violoncello. Jejich úpravy šly tak snadno a zněly tak dobře, že Segovia dokonce nabyl přesvědčení, že je Bach původně komponoval pro nástroj z kytarové (loutnové) rodiny.

Posloucháme-li dnes Segoviovy nahrávky Bachových skladeb (ty na čtvrtém CD tohoto kompletu pocházejí z let 1952 až 1968), je jasné, že rozhodně nespadají do dnešního pojetí poučené stylové interpretace. Ve srovnání například s "rovnou" (i když do nejmenších detailů propracovanou) hrou jeho žáka Johna Williamse působí Segoviova interpretace značně romanticky, až rozevlátě. Pro Segoviu zkrátka existuje jen jedna hudba. Mezi největší klady jeho interpretace patří nejen to, že měl naprosto přesnou představu toho, jak hrát určitou skladbu, ale především to, že tuto představu dokázal na tak obtížném až "záludném" nástroji, jakým je kytara, naprosto beze zbytku realizovat. Mistrovská technika je mu pouze prostředkem, a tak někdy obětuje dokonalost jednotlivého tónu nádherně vyklenuté frázi, což i na těchto nahrávkách vyvolává dojem spontánnosti. Autentičnost zážitku ostatně umocňuje i technická stránka nahrávek - s digitálním remasteringem si "vyhrálo" Emil Berliner Studio, které původní analogové záznamy vyčistilo, nicméně zhruba u poloviny skladeb zachovalo mono. Výborně zvukově vyvážené jsou koncerty na prvním CD, kde Segoviu spolehlivě, ale vzhledem k jeho značně expresivní hře až trošku zakřiknutě doprovází orchestr Symphony of the Air . Jediné, co mi u tohoto projektu až tak úplně "nesedí", je dramaturgie některých CD - je trochu zvláštní zařazovat Boccheriniho Cellový koncert až po Rodrigově Fantasii para un Gentilhombre a Ponceho Concierto del Sur , stejně tak bachovské CD by mohla uzavírat jiná skladba než Bourrée ze Suity BWV 996 , se kterým se potýká téměř každý šikovnější žáček ZUŠ. Snad nepřekonatelná je Segoviova interpretace hudby španělských autorů, můžeme si tu vychutnat například Albénizovu Granadu nebo Granadosovu Andaluzu . Inspirativní je i zařazení Sorových a Aguadových etud - i v těchto žáčky omílaných skladbičkách se dá najít spousta muziky. Shrnuto - nad tímto kompletem zajásá srdce každého milovníka kytary - a když si bude prohlížet vkusně a bohatě vybavený booklet, může si jen s údivem zašeptat: Tak tohle že hraje ten starý pán s těmi krátkými a baculatými prsty.

Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music

Stopáž: 69:02 + 74:34 + 75:56 + 78:05

Nahráli: Andrés Segovia - kytara, Symphony of the Air, Enrique Jordá

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.