pátek, 21. březen 2003

Andrés Segovia: The Art of Segovia (Tárrega, Torroba, Sor, Falla, Ponce, Debussy, Frescobaldi, Paganini ad.) - Tárrega, Torroba, Sor, Falla,

Napsal(a) 

booklet booklet
Krátce po vydání reprezentativní kolekce čtyř CD s restaurovanými nahrávkami André Segovii na počátku roku 2002 přináší Deutsche Grammophon další 2 CD nahrávek tohoto fenomenálního kytaristy. A nejde jen o nějaké "paběrky". První deska obsahuje hudbu, která byla Segoviově srdci asi nejbližší - skladby autorů španělské, respektive šířeji románské oblasti konce 19. a 1. poloviny 20. století (z tohoto období se vymykají pouze Sorovy Variace na téma z Mozartovy Kouzelné flétny ). Na druhém CD, které zahrnuje hudbu od Dowlanda po Debussyho, se Segovia uplatnil také jako autor úprav pro kytaru. Tento komplet tak vypovídá o obou hlavních aspektech Segoviova přínosu - dokázal přesvědčit celý svět o tom, že kytara je koncertní nástroj, schopný vyrovnat se třeba houslím nebo klavíru, a zároveň se také musel potýkat s nedostatkem vhodného repertoáru. Zpočátku tento problém řešil především úpravami skladeb určených původně pro jiné obsazení. Čerpal nejen z loutnového repertoáru, což je běžná praxe dodnes, ale velkou výzvou pro něj byly i skladby cembalové (Frescobaldi, Scarlatti, Rameau), klavírní (například Chopin - Preludium č. 7 A dur nebo Musorgskij - Starý zámek z Kartinek ), varhanní (Franck: 2 skladby z cyklu L'Organiste ) a dokonce i smyčcový kvartet (Canzonetta z Mendelssohnova Kvartetu Es dur ). Poté, co prokázal životaschopnost kytary na takovýchto úpravách a samozřejmě i na bohatém klasickém repertoáru (Sor, Giuliani, Carcassi a další), probudil zájem o kytaru i u skladatelů své doby. Jako první věnovali Segoviovi svá díla Federico Moreno Torroba, Mario Castelnuovo-Tedesco a Manuel Ponce, později se k nim přidali i další autoři zastoupení na prvním CD. Jde vesměs o skladatele, kteří i na počátku 20. století pokračují v romantické tradici a inspiračně značně čerpají z hudby svého národa. Tato linie také nejvíce svědčí Segoviově interpretaci. Uplatňuje tu svůj cit pro nádherně vyklenuté fráze, žádný tón jen tak neodehraje, každý přesně zasadí na své místo do mozaiky, ze které pak vzniká mistrovský obraz celé skladby. Ačkoliv je Segoviova hra velmi romantická (a z dnešního pohledu na interpretaci renesanční a barokní hudby možná až nestylová), projevuje se v ní i neomylný cit pro formu. Snad i díky tomu je dodnes fascinující poslouchat jeho nahrávky, i když jejich technická kvalita zdaleka nedosahuje současného běžného standardu.

Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music

Stopáž: 79:51 + 78:52

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.