Andreas Scholl – kontratenor, Kammerorchester Basel. Text: A, N, F. Nahráno: 2011. Vydáno: 2012. TT: 63:31. DDD. 1 CD Decca 478 2733.
Nejnovější bachovská nahrávka světově uznávaného kontratenoristy Andrease Scholla je velmi zajímavá – a to nejen repertoárově. V textu, který ji doprovází (ve třech jazykových mutacích – anglické, francouzské a německé), se Scholl vyznává ze svého vztahu k Bachově hudbě, se kterou měl možnost se seznamovat od dětství, kdy zpíval v chlapeckém chrámovém sboru, i z pocitu interpretační nedostatečnosti, jenž se u něj kdysi dostavil při přípravě jiné bachovské nahrávky a který bylo obtížné překonat. Zamýšlí se nad náboženským kontextem Bachovy duchovní hudby, jenž by hudebník měl respektovat, nezávisle na tom, zdali je či není věřící, uvažuje o způsobu práce s Bachovými skladbami – jak recitativy, na které je podle něj třeba pohlížet jako na mluvené slovo a podobně je i interpretovat, tak áriemi, do kterých má zpěvák promítnout svou představu o jejich hudebním i textovém obsahu, o významu jednotlivých veršů i slov. Je na něm, aby posluchače strhnul, přesvědčil o správnosti svého přístupu ke skladbě – ne je pouze nechal nezávazně naslouchat krásné hudbě a zpěvu. Schollův text by si měl povinně přečíst každý začínající hudebník, toužící po kariéře bachovského zpěváka a interpreta duchovní hudby vůbec; zájem by o něj měl projevit i ten, kdo se chce věnovat písni – a v zásadě i jakémukoliv jinému hudebnímu žánru. Pokud by někdo chtěl definovat skutečnou uměleckou pokoru, pak je Schollův text jejím modelovým příkladem (rozšířenou verzi textu otiskl Goldberg Magazine). Informace o Bachových skladbách, vybraných pro tuto nahrávku, připravil anglický hudební kritik Clifford Bartlett, zakladatel hudebního časopisu Early Music Review, editor prvních moderních vydání Monteverdiho Nešpor i dalších Monteverdiho duchovních i světských skladeb, včetně oper; zasloužil se také o edice oper a oratorií Purcellových a Händelových. Ve svém stručném, informativním textu přehledně podává výklad termínu duchovní kantáta i historii vzniku jednotlivých zde prezentovaných skladeb – kantát Ich habe genug, BWV 82 a Gott soll allein mein Herze haben, BWV 169 , kantáty Bekennen will ich seinen Namen, BWV 200 , ze které byla na nahrávce použita pouze první árie, kantáty Komm, du süße Todesstunde, BWV 161 (recitativ Der Schluss ist schon gemacht ) a kantáty Schlage doch, gewünschte Stunde, BWV 53 (stejnojmenná úvodní árie). Celek doplňuje Sinfonia z kantáty Nach dir, Herr, verlanget mich, BWV 150 ; ve spojení s jednotlivými čísly kantát BWV 200, 161 a 53 na nahrávce figuruje jako součást jakési kratší kantáty, sestavené z částí různých skladeb podobným způsobem, jako se to v Bachově době běžně dělo u suit. Zbytek bookletu zabírají texty kantát a jejich jednotlivých vět (opět v angličtině, původní němčině a francouzštině), krátká informace o dominikánském klášteře v Guebwilleru ve francouzském Alsasku, kde byla nahrávka v lednu roku 2011 pořízena, a o basilejském orchestru – v podobě odkazu na adresu jeho webových stránek, na kterých se čtenář může dozvědět o jednom z nejprestižnějších evropských komorních ansámblů víc. Sólistu představuje nahrávka sama. Jak lze očekávat, Scholl tu podává vynikající, stylově čistý výkon – a jak orchestr, pod vedením Julie Schröderové , tak sopranistka Junko Takamaya , tenorista Michael Feyfar a basista Ratis Grigalis jsou mu výbornými partnery. Bezesporu tu jde o jednu z nejlepších současných bachovských nahrávek.
Body: 5 z 6
