Recenzovaná nahrávka přináší sice skromný (5 děl), přesto cenný pohled do nesmírně bohatého repertoáru světské kantáty prvních desetiletí 18. století, který je zde doplněn dvojicí instrumentálních kompozic A. Corelliho a P. P. Benciniho. Po čistě hudební stránce je snad nejzajímavější dvojice skladeb uprostřed nahrávky, totiž Gaspariniho Ecco che alfin ritorno a Pasquiniho Navicella, ove ten vai ; Scarlattiho kantátu Ferma omai pak posluchači mohou znát z vcelku nedávné realizace Briana Asawy a N. McGegana. Právě ve srovnání s posledně jmenovanými vynikne i hlavní přednost nejnovější nahrávky Andrease Scholla – její dramatický náboj, který oživuje i některé dnes poněkud uměle působící problémy arkádských pastýřů. Živý, oduševnělý přednes, je tradiční devizou tohoto umělce a posluchači se na něj mohou těšit stejně jako na stříbřité tóny a krásné koloratury. Vzhledem k již úctyhodné řádce Schollových projektů, jejich vysokému standardu a oprávněné mezinárodní proslulosti, nebude snad od věci zmínit i některé drobnější, avšak méně příznivé momenty, které celkový dojem přeci jen snižují. Některé tóny či pasáže působí příliš sevřeně, ploše, někdy je příliš malý rozdíl mezi vokály („a“/“o“), který je v italštině naopak velmi markantní; také by bylo vhodné eliminovat přídechy u slov začínajících na hlásky p, t, k a podobně. Uvedené výtky nechť jsou vnímány jako výraz touhy po celkově dokonalejším doladění práce, která je i tak samozřejmě na vysoké úrovni a je zdrojem potěšení. Uznání patří i souboru Accademia Bizantina , který pod vedením Ottavia Dantoneho hraje zaníceně, se smyslem pro výraz i barvu, a to jak v samostatných číslech, tak i v áriích. Na závěr ještě jedno upozornění. Nový typ obalu (s oblými rohy) je potřeba otvírat a zavírat obezřetně, v opačném případě riskujete samovolné otevření krabičky a – vize lehce pesimistická – zmizení vašeho drahocenného kompaktu pod skříní.
Vydavatel: Decca / Universal Music
Nahráli: Andreas Scholl – kontratenor, Accademia Bizantina, Ottavio Dantone
Body: 4 z 6
