neděle, 18. duben 2004

Andreas Scholl: Arcadia - A. Scarlatti, Pasquini, Gasparini, Marcello, Corelli, Bencini

Napsal(a) 

booklet booklet
Mýtická krajina s nedotčenou přírodou, kde všichni (to jest pastýři, nymfy, satyrové a podobně) žijí v klidu a míru a jediné (zato nekonečné) strasti přináší láska - tak lze jednoduše charakterizovat Arkádii, která byla oblíbeným tématem, kulisou v dílech básníků a v rozhovorech kultivované společnosti nejpozději od konce 16. století. Jejím jménem se zaštítila i jedna z nejslavnějších italských akademií, Accademia degli Arcadi, založená v Římě v roce 1690 s cílem očistit literaturu od barokních složitostí a excesů a pěstovat přirozený, klasicky utvářený styl. Výsledky těchto snah byly různé, v každém případě však měly značný vliv na podobu opery a především kantáty, která se ukázala být ideálním žánrem hudbymilovných akademiků.

Recenzovaná nahrávka přináší sice skromný (5 děl), přesto cenný pohled do nesmírně bohatého repertoáru světské kantáty prvních desetiletí 18. století, který je zde doplněn dvojicí instrumentálních kompozic A. Corelliho a P. P. Benciniho. Po čistě hudební stránce je snad nejzajímavější dvojice skladeb uprostřed nahrávky, totiž Gaspariniho Ecco che alfin ritorno a Pasquiniho Navicella, ove ten vai ; Scarlattiho kantátu Ferma omai pak posluchači mohou znát z vcelku nedávné realizace Briana Asawy a N. McGegana. Právě ve srovnání s posledně jmenovanými vynikne i hlavní přednost nejnovější nahrávky Andrease Scholla - její dramatický náboj, který oživuje i některé dnes poněkud uměle působící problémy arkádských pastýřů. Živý, oduševnělý přednes, je tradiční devizou tohoto umělce a posluchači se na něj mohou těšit stejně jako na stříbřité tóny a krásné koloratury. Vzhledem k již úctyhodné řádce Schollových projektů, jejich vysokému standardu a oprávněné mezinárodní proslulosti, nebude snad od věci zmínit i některé drobnější, avšak méně příznivé momenty, které celkový dojem přeci jen snižují. Některé tóny či pasáže působí příliš sevřeně, ploše, někdy je příliš malý rozdíl mezi vokály ("a"/"o"), který je v italštině naopak velmi markantní; také by bylo vhodné eliminovat přídechy u slov začínajících na hlásky p, t, k a podobně. Uvedené výtky nechť jsou vnímány jako výraz touhy po celkově dokonalejším doladění práce, která je i tak samozřejmě na vysoké úrovni a je zdrojem potěšení. Uznání patří i souboru Accademia Bizantina , který pod vedením Ottavia Dantoneho hraje zaníceně, se smyslem pro výraz i barvu, a to jak v samostatných číslech, tak i v áriích. Na závěr ještě jedno upozornění. Nový typ obalu (s oblými rohy) je potřeba otvírat a zavírat obezřetně, v opačném případě riskujete samovolné otevření krabičky a - vize lehce pesimistická - zmizení vašeho drahocenného kompaktu pod skříní.

Vydavatel: Decca / Universal Music

Nahráli: Andreas Scholl - kontratenor, Accademia Bizantina, Ottavio Dantone

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.