Ivana Bilej Brouková – soprán, Markéta Cukrová – mezzosoprán, Jan Krejča – teorba, barokní kytara, renesanční loutna, Miloslav Študent – arciloutna, barokní kytara, renesanční loutna, Petr Wagner – viola da gamba, Tomáš Reindl – perkuse. Produkce: Vítězslav Janda. Text: Č, A. Nahráno: 1/2009, Divadelní sál Waldorfské školy, Příbram. Vydáno: 2009. TT: 59:45. DDD. 1 CD Arta Records F10159 (distribuce 2HP Production).
HHHH
Italské milostné písně první poloviny sedmnáctého století nejsou pro český hudební průmysl tím nejtypičtějším tématem, jsou naopak v tuzemské produkci CD spíše pozoruhodnou výjimkou. Skutečnost, že deska Amor Tiranno využívá a zachycuje repertoár z rukopisu Ariette in musica da diversi maestri , uchovávaného od osmnáctého století v lobkovických sbírkách, je ovšem samozřejmě logickým a dostatečným zdůvodněním. Škoda proto, že informace Miloslava Študenta v bookletu, věnované tomuto prameni, nejsou ještě podrobnější – explicitně totiž neuvádějí, zda snad jde o novodobý objev, nenapovídají, o jak překvapivý dramaturgický podnět jde, nezmiňují osudy rukopisu. Vědělo se o něm vždy? Jak přečkal desetiletí komunismu? Nechal už někdy někdo v naší době z těchto not něco zaznít, natočilo se už dříve něco?
Šestice interpretů, kteří jsou protagonisty této nahrávky a ujali se role tlumočníků poezie dávné doby a cizí země, jsou nesporně specialisté na svém místě. Vědí jak a umí zápisy zživotnit. Jde o jednohlasý repertoár, v němž má rovnocennou roli s hudbou básnické slovo. Monodie z doby počátků barokního slohu ovšem na první poslech neoplývá opulentním či ohromujícím bohatstvím atributů, které by hudbě pomáhaly k okamžitému posluchačskému úspěchu. Tím spíše záleží na realizaci, na aranžmá. A také na příjemnosti hlasů, které písně, jak snad lze zjednodušeně zachycený repertoár pojmenovat, zprostředkovávají. Ivana Bilej Brouková i Markéta Cukrová nemají technické problémy, jejich projev je odpovídajícím způsobem prostý, poučenost jejich interpretačního přístupu není stavěna na odiv, ale je za stylově celistvým a samozřejmě jistým projevem jednoznačně cítit. Sopranistka barvou hlasu uspokojuje víc, mezzosopranistka některými tóny někdy o něco méně – nedá se předpokládat, že je to záměr. To, že tento repertoár působí trochu monotónně, není rozhodně vina obou pěvkyň – naopak se to obě snaží úspěšně překonat. Záleží zde na velmi jemných nuancích. Jsou přítomny, i když by možná mohly být ještě minucióznější; v ideálním případě si lze představit dokonce ještě diferencovanější, tedy mnohostrannější a odvážnější výraz. I tak ale obě zpěvačky rozhodně zasluhují uznání, nejde vůbec o lehký úkol, ať už jde o zdobení, nebo o přesvědčivou dikci. Instrumentální doprovod je tlumený, nevtíravý, celý tento repertoár je jemný. O to překvapivější je přínos Tomáše Reindla s bicími – v několika případech vstupuje do hudebního přediva nápadněji, ovšem ústrojně. Tříminutová strofická skladba Vago mio viso Alessandra Ghivizzaniho je i díky jeho přičinění, primárně ovšem díky velmi rychle zapamatovatelné melodice a třídobému rytmu, téměř čímsi jako hitem…
Celkově – hudba celé desky se sice dá vnímat i příposlechově, je decentní a příjemná, ale s textem v ruce, který naštěstí v bookletu je, může jít přece jen o ještě podstatně hlubší zážitek.
Petr Veber
Tip Harmonie
Hudební vydavatelství Arta Records patřilo už od svých začátků k nečetným českým podnikům, které se systematicky věnovaly nahrávání staré hudby v historicky poučené interpretaci; zde recenzované CD Amor Tiranno je nesporně jedním z jeho nejzajímavějších projektů tohoto druhu. Budiž řečeno hned na začátku, že se tu jedná o nápad, který by se byl v době před listopadem 1989, a ještě dlouho poté v českých „kamenných“ vydavatelstvích nemohl vůbec uskutečnit – kvůli naprostému nezájmu domácího hudebního establishmentu o nejmodernější přístup ke starší hudební tvorbě. I dnes, kdy tento důvod konečně pominul, vyžaduje uskutečnění takového záměru vzhledem k ekonomické krizi a příklonu distributorů k tržně okamžitě úspěšným titulům určitou odvahu. Ta naštěstí Arta Records nikdy nechyběla – a tak se posluchači dostává do rukou jedinečná nahrávka výběru z rukopisu Ariette in musica da diversi maestri , který sám o sobě patří k hudebním raritám. Do lobkovické sbírky, kde je dodnes uložen, se dostal někdy kolem poloviny 18. století; napsán byl ve druhé polovině třicátých let 17. století. Je v něm zaznamenáno šedesát šest skladeb autorů, kteří tvořili především pod vlivem dobové florentské kompoziční školy. To, že mohl ve florentském okruhu i vzniknout, naznačuje jeho bohatá kaligrafická výzdoba (iniciály, květinové a zvířecí motivy) a obsah (madrigaly, canzony canzonetty, sonety), obojí téměř totožné s dalším hudebním rukopisem, dedikovaným významnému florentskému šlechtici Filippovi del Nero a dnes uloženým v Bologni. I když to není v textu k nahrávce vysloveně řečeno, stál za její přípravou s největší pravděpodobností loutnista a muzikolog Miloslav Študent, který se už od svých studií v Brně a Miláně specializuje na hudbu renesance a baroka, včetně dobové interpretační praxe. S Ariette in musica se poprvé pravděpodobně setkal už v době, kdy byly spolu s ostatními hudebninami lobkovické sbírky součástí fondů Českého muzea hudby (dnes je lobkovická hudební sbírka opět v rukou původních majitelů, a badatelům je přístupná jen výjimečně). Ze spolupráce Miloslava Študenta s dalšími českými hudebníky s výrazným zájmem o tento druh repertoáru (zpěvačky Ivana Bilej-Brouková a Markéta Cukrová , loutnista Jan Krejča , gambista Petr Wagner ) vznikla pozoruhodná nahrávka, střídající vokální čísla autorů známých (mimo jiné Jacopo Peri, Luigi Rossi, Settimia Caccini) i anonymních, prokládaná kompozicemi vyhlášených dobových loutnistů Alessandra Piccininiho, Michelagnola Galieiho a Johanna Hieronyma Kapsbergera. Nový vydavatelský počin Arta Records vyniká jak co do výběru repertoáru, tak interpretačně (zaváhat lze jen nad účastí perkusionisty Tomáše Reindla – otázka zní, zdali tu jde o prvek skutečně autentický, nebo jen o určitou módu a nápodobu jiných souborů staré hudby, kupříkladu Savallova Hesperionu). Podobných nahrávek u nás zatím vzniklo jen málo – už jen z tohoto důvodu (a samozřejmě i proto, že se jedná o CD, které velmi dobře snese srovnání na evropské úrovni, včetně perfektně zpracovaného dvojjazyčného bookletu, ve kterém nescházejí texty skladeb) ji lze každému diskofilovi vřele doporučit.
Michaela Freemanová
HHHHH
Podkladem nahrávky s italskými milostnými písněmi 17. století se stal rukopis zvaný Ariette in musica da diversi maestri – Hudební árie od rozličných mistrů – uchovaný v rodinném archivu Lobkoviců v Roudnici nad Labem. Ze sbírky se na nahrávku dostaly kompozice Giovanniho Girolama Kapsbergera, Francesca del Niccolina, Agniola Contiho, Jacopa Periho, Giovanniho Bettiniho a dalších skladatelů včetně anonymních – celkem 18 árií nebo písní z florentského stylového okruhu 1. poloviny 17. století. Výběr je zdrojem nejednoho zajímavého poznání – například tvorby skladatelky Settimie Caccini, nejmladší dcery Giulia Cacciniho a ve své době (první polovina 17. století) známé zpěvačky. Na nahrávku je zařazena její skladba Due luci ridenti a je na ní zastoupena spolu se svým manželem, Alessandrem Ghivizzanim (Vago mio viso, Lilla tu mi disprezzi ). Nejpůsobivější z vybraných skladeb je známé lamento Ioly (Uccidimi dolore ), fragment z Periho opery Iole ed Ercole . Písně zní v nastudování Ivany Bilej Broukové a Markéty Cukrové a doprovodného souboru, ve kterém je vedle theorby, arciloutny, barokní kytary a renesanční loutny (Jan Krejča a Miloslav Študent ) ještě viola da gamba (Petr Wagner ) a perkuse (Tomáš Reindl ). Nahrávka je vybavena zasvěceným průvodním slovem Miloslava Študenta, který na ní hraje na loutnu, texty všech písní a árií a informacemi o interpretech. Zvláště bych vyzvedla nápadité úpravy s perkusemi Tomáše Reindla, který do zavedeného interpretačního modu vnáší svěží jinakost (svým hlavním směřováním patří do jazzu a hraje také indickou hudbu), ducha barokní hudby nikterak nepodkopávající.
Wanda Dobrovská
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
