středa, 3. září 2003

Amilcare Ponchielli: Marion Delorme

Napsal(a) 

Italský skladatel a dirigent Amilcare Ponchielli (1834-1886) je známý především svou operou La Gioconda (1876) na libreto Arriga Boita a jako pedagog velkých italských mistrů (Leoncavallo, Mascagni, Puccini). Ponchielli je autorem desítky jevištních děl, kterou uzavírá právě Marion Delorme . Opera odehrávající se ve Francii roku 1638 za vlády Ludvíka XIII. o čtyřech jednáních na libreto Enrica Goliscianiho podle pětiaktového dramatu Viktora Huga z roku 1831 poprvé zazněla v roce 1885 v milánské Scale. První tři jednání víceméně odpovídají Hugově předloze, pochopitelně došlo k výrazné redukci vystupujících postav. Libretista se skladatelem však úplně vypustili Hugovo čtvrté jednání a opera pokračuje až pátým jednáním předlohy, což dílu jen prospělo. Operu na stejný námět zhudebnili ještě Giovanni Bottesini (1862), Carlo Pedrotti (1865) a Leopoldo Tarantini (1910). Z roku 1875 pochází parodie od Frédérica Barbiera. Ponchielliho opera obsahuje především velkou řadu působivých lyrických melodických pasáží, je plná romantického nádechu, bohužel jí ale chybí více dramatických míst. Přestože se jedná v celku o zdařilé dílo hodné pozornosti, nedosahuje takových kvalit jako Gioconda, ačkoliv skladatel používá stejného hudebního jazyka. Na uvedení na našich jevištích Marion Delorme stále čeká; v Čechách se hrála pouze právě Gioconda.

V loňském roce vyšla vůbec první nahrávka této opery. Jedná se o live záznam z koncertního provedení v Opéra Berlioz, který je po technické stránce velmi zdařilý: je z něj cítit atmosféra představení a zároveň neobsahuje rušivé momenty, které někdy bývají rizikem živých záznamů. Dirigent Friedmann Layer nastudoval partituru velmi pečlivě, dal orchestru vyniknout jak v úvodním preludiu, ale především ve výrazově nádherně zahraném intermezzu (Marcia funebre ) na začátku čtvrtého jednání. Titulní úlohy se zhostila Denia Mazzola-Gavazzeni oplývající především jemným a lehkým hlasem, který je pro tuto roli přímo předurčen. Svůj part zvládla zdárně, k působivým místům patří v jejím podání především romance v prvním jednání. Její árii ve čtvrtém jednání považuji za nejlepší místo nahrávky. O kvalitách této pěvkyně svědčí i kvalitní přednes recitativu v úvodu čtvrtého aktu. Bohužel nejhorším pěvcem v hlavních rolích se stal barytonista Dalibor Jenis coby Saverny, který byť svůj part zvládl po technické stránce, jeho výrazový projev a vystižení charakteru postavy se mu příliš nezdařil, což se projevilo zejména v árii ve třetím jednání. Francisco Casanova svou tenorovou partii Didiera obdařil vřelým hlasem, což dosvědčil hlavně v romanci ve čtvrtém jednání. Postavu Laffemase ztvárnil Carlo Cigny , jehož bas byl zvučný a dal mu vyniknout nejen v árii ve druhém aktu. Jeho výkon patřil k nejlepším na nahrávce. Z menších rolí zaujala svou interpretací především Francesca Provvisionato jako Lelio.

Vydavatel: Accord / Universal Music

Stopáž: 55:23 + 73:57

Nahráli: Denia Mazzola-Gavazzeni, Francisco Casanova, Dalibor Jenis, Carlo Cigny ad., Choeur de l'Opéra de Montpellier, Noolle Geny, Choeur de la Radio lettone, Sigvards Klava, Orchestre National de Montpellier, Friedmann Layer

Body: 3 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.