Gustav Mahler si nepřál, aby jeho žena komponovala. Směla opisovat jeho díla, vlastní inspiraci však musela zapřít, svět pravého umění náležel muži. Dohady toho druhu, o kolik by bez jeho rozhodnutí byla hudba bohatší, nebo – kdyby je neučinil – naopak byla jeho vlastní hudba chudší, jsou plané. To málo, co z Alminy tvorby zůstalo, stojí rozhodně za více než konstatování, že se „také pokoušela“ komponovat. Mahler sám chtěl po řadě let svůj striktní zákaz vzít zpátky, několik Alminých písní nechal dokonce vydat, Alma se už však k hudbě nevrátila a Mahler, jenž brzy poté zemřel, ji už k tomu nemohl přimět.
Jorma Panula s neomylným citem pro styl této secesní hudby šestnáct – jediných zachovaných – Alminých písní instrumentoval; tak, že čestně obstojí vedle písní jejího manžela, jejího učitele Alexandra Zemlinského i jejich společného východiska v písních Richarda Wagnera a Huga Wolfa. Textové předlohy čerpala Alma ze stejných zdrojů jako její současníci: mezi jí zhudebněnými básníky nalezneme Richarda Dehmela, Otto Ericha Hartlebena, Rainera Mariu Rilkeho, Heinricha Heineho, Novalise, Gustava Falkeho, Otto Birnbauma. Lilli Paaskivi je ideální interpretkou pro křehký svět nalomených citů i nálad, její temné hloubky, plnost středních poloh i zakulacenost výšek jsou spolu s mimořádným ponorem do obsahu písní a za kongeniální spolupráce orchestru a dirigenta pravým – a díky této nahrávce – opakovatelným zážitkem. Výborně napsaná informace v bookletu a přiložené texty podporují jeho pravé vychutnání.
Vydavatel: Ondine / Classic
Stopáž: 60:31
Nahráli: Lilli Paasikivi – mezzosoprán, Tampere Philharmonic Orchestra, Jorma Panula
Body: 6 z 6 – tip Harmonie