Alfred Šnitke – Chamber Music (Klavírní trio, A Paganini pro housle sólo, Madrigal in memoriam Oleg Kagan pro violoncello sólo, Sonáta pro klavír č. 1)

Janáčkovo trio: Helena Jiřikovská – housle, Marek Novák – violoncello, Markéta Janáčková – klavír. Text: A, F, N. Nahráno: 11-12/2007, Sál Martinů (HAMU), Praha. Vydáno: 2008. TT: 74:51. SACD. 1 CD Praga Digitalis PRD/DSD 250 248 (distribuce Classic).

Mladé Janáčkovo trio si na své druhé CD nahrávce vytklo cíl podstatně ambicióznější než na první (Dvořák, Suk, Mozart). Koncipovalo ji jako autorskou a zaměřenou na 20. století. Ve čtyřech komorních skladbách Alfreda Šnitkeho z 80. let se představuje každý člen tria zvlášť jako sólista a v Klavírním triu pak soubor. Skladby jsou náročné jak technicky, tak i po výrazové stránce. Pro posluchače ale není zajímavé, že ta či ona hudba je obtížně hratelná, pokud je taková obtížnost samoúčelná. V tomto směru je nejkomunikativnější A Paganini pro housle sólo, efektní, ale nikoliv laciný kus na úrovni beriovských sekvencí. Nejtěžší na všech zde uvedených Šnitkeho skladbách nicméně není jejich technické, nýbrž výrazové uchopení. Je to „ohlasová“ hudba, skladatel sám hovořil o polystylovosti, snad by se vešla i do škatulky postmoderny, avšak postrádá její tržní povrchnost. Interpret, a s ním i posluchač, je nucen zdolávat zvrásněný terén, v němž není čas ani prostor pro spočinutí, jediná možnost je postupovat pořád dál. Forma nedrží pohromadě stylovým ukotvením, nýbrž nadhledem interpreta. Deseti- a víceminutové skladby (respektive věty) žádají maximální koncentraci a současně odpoutanost – osobní zaujetí by znamenalo dezintegraci. Hudba nabývá významu nadosobním postojem, nezbytností, před kterou není úniku, vystoupat nad mumraj podnětů a udržet se tam, nalézt jakousi, v hudbě už dost zprofanovanou, dokonce opovrhovanou, ale tady najednou vzácně opodstatněnou „objektivitu“, pragmatismus, neutralitu. Nevím, jestli mne k tomuto zjištění dovedla interpretace Janáčkova tria, nebo je Šnitkeho hudba psána tak, že si takový přístup prostě vždycky vynucuje, každopádně je v tom její navýsost duchovní poselství. Jako hudba obsahově hluboká a současně i artistní jsou všechny skladby zařazené na tento disk zároveň i dobrými položkami do neotřelého repertoáru.

Body: 4 z 6

Sdílet článek: