sobota, 23. říjen 2004

Alfred Schnittke: Symfonie č. 6 Concerto grosso č. 2

Napsal(a) 

booklet booklet
Mezi Schnittkeho Šestou symfonií a Concertem grossem č. 2 , skladbami, které se sešly na této nahrávce, leží celé hudební světy. Ještě mnohem více jich obsahuje celkové Schnittkeho oeuvre, stejně tak jako zahrnuje jeho nedlouhý život zkušenost několika životů. Je autorem osmi symfonií, devátou, jež platí mezi skladateli od dob Beethovenových za osudové číslo, nedokončil. Šestá symfonie je jedním z nejúspornějších jeho děl pokud jde o volbu materiálu a práci s ním. Vznikla roku 1992 a myšlenkově se váže k opeře Historia von Dr. Johann Fausten , jež byla komponována současně (dokončena byla 1994). Vznikla na objednávku Mstislava Rostropoviče pro Národní symfonický orchestr ve Washingtonu a byla jím také premiérována v Moskvě. Concerto grosso č. 2 (věnované Olegu Kaganovi a Natalii Gutman) je plodem Schnittkeho "neobarokní" etapy, s použitím motivu vánoční písně Tichá noc je její posluchačská vděčnost a důvěrnost ještě zjevnější. Přesto ani tato skladba není skladbou pro první poslech. Její komplikovanost spočívá v neustálém zcizování historických postupů, jež všechny jakoby odněkud známe, jež jsou však zcela původní tím, jak zapadají jeden do druhého a v plášti zdánlivého historicismu předkládají Novou hudbu. Za zvláštní pozornost stojí Schnittkeho instrumentace, jeho sazba dechů, užití neobvyklých bicích (celesta, xylofon), práce s rytmem, motivické návraty. Není to hudba k večernímu snění s knihou či při svíčkách. Katarze se dostaví teprve při plném soustředění. Už dnes je Schnittke klasikem nejen 20. století.

Vydavatel: Chandos / Panther

Stopáž: 69:22

Nahráli: Taťána Grinděnko - housle, Alexander Ivaškin - violoncello, Ruský státní symfonický orchestr, Valerij Poljanskij. Produkce: Valerij Poljanskij

Body: 5 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.