sobota, 19. duben 2003

Alfred Schnittke: Smyčcové kvartety č. 1, 3, 4, Canon in Memory of Igor Stravinsky

Napsal(a) 

Zamyšlení nad repertoárově bezvadně vybraným albem (byť s absencí druhého Schnittkeho kvartetu) musíme vést ve dvou jasně vymezených, ovšem těžko oddělitelných, rovinách: interpretační a zvukové. V těch se protíná plus i minus tohoto CD. Přestože lze Kapralova Quartet v domácím kontextu považovat za relativně velmi mladé těleso (vzniklo teprve v roce 1995 pod původním názvem Venus Quartet), jeho zvuk a veliká výrazová homogenita vypovídá o pozoruhodné zralosti, které se souboru za několik málo let své kvartetní existence dostává. Snad právě na Schnittkeho polyvrstevnaté kompoziční sazbě plné prostorových zvukových efektů (2. věta 4. kvartetu ), dialogické instrumentaci (1. věta 1. kvartetu ), anebo naopak hutné homofonní zvukovosti (3. věta 3. kvartetu ) se projeví skutečné nosné pilíře tak intimního a jemného organismu, jakým je smyčcové kvarteto. Snad v tomto dojmu hraje roli fakt, že zde máme co do činění s kvartetem čtyř žen dost možná schopných více ustoupit vlastním silným individualitám a budovat intenzivnější pocit zvukového kvartetního celku (viz například skvělé dynamické vlny v poslední třetině závěrečné věty 3. kvartetu). Všechny tyto i další superlativy jsou však rázem o hlavu kratší, jestliže je přeneseme do oné druhé výše zmíněné roviny. Provozovat komorní instrumentální hudbu v kostele sv. Šimona a Judy v Praze znamená tuto hudbu pohřbít. Několikavteřinový dozvuk, jímž tento koncertní prostor disponuje, umí prospět snad pouze vokální či varhanní hudbě - a to ještě ne ledajaké. Neúnosně dlouhý dozvuk maže vše z toho zvukově zajímavého, čím oplývá nejen Schnittkeho, ale i jakákoliv jiná komorní hudba velké mistry nevyjímaje. Kdybychom měli označit vlastnost, kterou především Schnittkeho hudba nemá, pak je to patos jakéhokoliv druhu. Přesně tato poloha se však od začátku do konce do Schnittkeho jasně formulovaného výrazu vkrádá a jeho hudbu posouvá do roviny "velkých romantických ideí". Dlouhý dozvuk nástrojů maže jasně formulovaná výrazová gesta, spojuje to, co má zůstat oddělené a změkčuje a uměřuje to, co má být jasně a nekompromisně vyřčeno. Jakákoliv upřímná snaha sebelepšího ansámblu zůstává tak na půl cesty. Je škoda, že se tak - s vědomím vyprodukování alba - děje právě u takto skvěle připraveného ansámblu a na úkor hudby, která by si zasloužila více "zvukové" pozornosti.

Vydavatel: Arco Diva / Classic

Stopáž: 75:28

Nahráli: Kapralova Quartet: Rita Čepurčenko, Simona Hurníková, Světlana Jahodová, Margit Klepáčová

Body: 3 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.