pátek, 7. říjen 2005

Alfred Schnittke - Ronald Stevenson - Bohuslav Martinů

Napsal(a) 

Alfred Schnittke, Ronald Stevenson, Bohuslav Martinů Alfred Schnittke, Ronald Stevenson, Bohuslav Martinů
Alfred Schnittke

Suita ve Starém stylu pro housle a klavír

Ronald Stevenson

Three Grounds

Bohuslav Martinů

Sonáta č. 3 pro housle a klavír

Ivana Tomášková - housle, Renata Ardaševová - klavír. Produkce: Jiří Štilec ve spolupráci s MusicEnterprise Luxembourg a Ronald Stevenson Society Edinburgh. Text: A, Č. Nahráno: Český rozhlas Brno 1998, 2004. Vydáno: 2005. TT: 56:46. DDD. 1 CD Arco Diva UP 0077-2 131 (distribuce Classic).

Prvním pozitivem snímku je jeho dramaturgie. Z uvedených partnerů produkce je zřetelné, proč bylo na nahrávku zařazeno právě dílo Ronalda Stevensona (*1928), tento "obchodní tah" však přinesl několikanásobný zisk. Stevensonovo jméno poskytlo realizaci snímku nutnou hmotnou záštitu, jeho skladba Three Grounds , transkripce cembalové sonáty Henryho Purcella pro sólové housle, nabídla Ivaně Tomáškové vděčné dílo, v němž mohla projevit tónovou kulturu, smysl pro výstavbu celku a styl. Jinou polohu Stevensonovy tvorby představuje sugestivně podaný Recitativ a Adagio pro housle a klavír . Velmi vhodně jsou volena i zbývající díla. Jméno Alfreda Schnittkeho patří rovněž do 20. století, ale podobně jako dílo Stevensonovo vzdává hold starým mistrům: pětivětá Suita ve starém stylu patří již k repertoárovým stálicím jeho neobarokního období a hudby přes rozpětí staletí vůbec. Její průzračnost a zdánlivá snadnost je zrádná, je to jakási obdoba "sonaty facile", při níž se může přihodit ledacos. Obě interpretky hrají Suitu s ženskou křehkostí a půvabem. A tak "nejmodernějším" skladatelem snímku se zdá být Bohuslav Martinů. Ivana Tomášková a Renata Ardaševová zvolily jeho Sonátu pro housle a klavír (H 303 ), která poskytuje oběma nástrojům plnohodnotné uplatnění, obsahuje dostatek virtuozity i spontánní muzikality. Obě interpretky si rozumí v souhře (Renata Ardaševová je skutečně velmi citlivou partnerkou) a v Martinů sonátě mohly obě prokázat všechny kvality svého umění, včetně energické rozhodnosti, jíž tvoří tato skladba vhodnou protiváhu Schnittkeho Suity.

Vydavatel: Arco Diva/distribuce Classic

Stopáž: 56:46

Nahráli: Ivana Tomášková - housle, Renata Ardaševová - klavír

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.