sobota, 12. říjen 2002

Alfred Schnittke: Koncert pro smíšený sbor, Hlasy přírody, Minnesang

Napsal(a) 

booklet booklet
Nahrávka britského amatérského sboru Holst Singers pod vedením Stephena Laytona přináší sondu do díla Alfreda Schnittkeho z období 70. a 80. let minulého století, které v jeho tvorbě představuje určitý předěl. Byla to etapa, v níž se od radikální avantgardy vrátil k tradičnějšímu stylu a zprůhlednění své tvůrčí práce. Koncert pro smíšený sbor (1984-1985), Hlasy přírody pro deset ženských hlasů a vibrafon (1972) i Minnesang (1980-1981) představují tři odlišné kompoziční přístupy. První dílo čerpá z bohatství pravoslavné hudební tradice a dominuje v něm text arménského mnicha z 10. století, druhé je bez textu (původně vzniklo pro dokumentární film), třetí bylo inspirováno středověkou dvorskou lyrikou a autor v něm vytvořil z písní minnesängerů zvukomalebnou koláž, v níž slova hrají pouze druhořadou roli.

Sbor Holst Singers si s rozdílností skladeb poradil velice úspěšně. K spolehlivé intonaci, ucelenému zvuku a výborné výslovnosti se přidala i schopnost navodit správnou náladu, někde mystickou, jinde očistnou či magickou. Ocenění si zaslouží i jistě nelehká práce s ruskou výslovností v Koncertu, kterou zvládli skutečně skvěle. Samozřejmě si člověk nemůže nepředstavit, jak tento jazyk zní ze slovanských hrdélek, kde jsou měkké souhlásky a měkké znaky ještě měkčí, tvrdé znaky ještě tvrdší, ale to už je detail, který nic neubírá kvalitě tohoto provedení (ostatně, jak asi Britům zní naše "slovanská angličtina"?).

Vydavatel: Hyperion / Classic

Stopáž: 64:46

Nahráli: Holst Singers, Rachel Gledhill - vibrafon*, Stephen Layton

Body: 4 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.