Alexandre Tharaud – klavír. Produkce: Cécile Lenoir. Ttext: A, N, F. Nahráno: 6/2007, IRCAM, Paříž. Vydáno: 2008. DDD. TT: 58:07. 1 CD Harmonia mundi, HMC 901982 (distribuce Classic).
Chopinova Preludia op. 28 představují už od dob svého vzniku pro pianisty velkou výzvu. Čtyřiadvacet nepříliš rozsáhlých skladeb (nejkratší preludium má pouhých 12 taktů!) ve všech durových a mollových tóninách lze vnímat jako jakýsi básnický skicář, jenž nabízí v barvité nástrojové sazbě nepřeberné množství náladových a výrazových poloh. Francouzský pianista Alexandre Tharaud má v tomto případě pozici skutečně nelehkou, neboť Chopinova Preludia natočila řada významných klavíristů, počínaje doyenem chopinovské interpretace A. Rubinsteinem a konče vítězem poslední Chopinovy soutěže, třiadvacetiletým R. Blechaczem. Tharaud je naštěstí opravdu velmi dobrý pianista a jeho Preludia rozhodně stojí za pozornost. Jedná se o nahrávku po všech stránkách vyzrálou, obdivuhodně zvládnutou technicky i výrazově. První, čím Tharaud posluchače zaujme, jsou poměrně živá tempa (největším překvapením je v tomto směru zřejmě Preludium č. 2 ). Po poslechu celého cyklu je zjevné, že Tharaud se skutečně nejlépe cítí v rychlých a spíše dramatických číslech. Hezky mu ovšem vychází i řada preludií lyrických (mimořádně působivé č. 15 ). Bohatá, jemně nuancovaná rubata jsou většinou přesvědčivá, jen tu a tam se zdá, že „méně by možná bylo více“ (zbytečné první zrychlení v č. 4 , stereotypní rozjezdy šestnáctin v č. 6 , preludiu č. 17 by v některých místech prospěl plynulejší „tah“). Přes nespornou kvalitu Tharaudovy hry se ale bohužel nemohu ubránit pocitu, že pianista nepřináší v Chopinových Preludiích nic nového. Druhou polovinu CD vyplnil Tharaud způsobem dost neobvyklým: trojici Chopinových „posthumních“ etud a dvě jeho preludia proložil třemi skladbami Frederica Mompoua (1893 – 1987), španělského skladatele minulého století, jenž se ve svém klavírním díle vědomě hlásí k Chopinovu odkazu. Tharaud hraje v této části CD opravdu skvěle a rozhodně tu potvrzuje svou pověst předního světového pianisty. A tak mu určitě rádi odpustíme, že chopinovsko-mompouovský koktejl působí v kontextu celého CD spíš jako „z nouze ctnost“ než jako promyšlený dramaturgický krok.
Body: 4 z 6
