středa, 27. říjen 2004

Alexander Zemlinsky: Symfonie B dur, Preludium z opery Es war einmal..., Sinfonietta op. 23, Preludium ke 3. dějství opery Der König Kandaule

Napsal(a) 

booklet booklet
Mnohé české příručky a slovníky - včetně těch s hudební tématikou - píší o Alexandru Zemlinském (1871- -1942) jen ve spojení s Arnoldem Schönbergem, jiné o něm nesdělují nic. A to i přesto, že se Praha stala Zemlinskému druhým domovem. V letech 1911-1927 zde vykonával funkci šéfa opery Nového německého divadla, v roce 1920 si k tomu přibral ještě profesorský post na pražské německé hudební akademii. Tedy za normálního stavu dost důvodů k prezentování vlivu českého živlu na inspirační, nebo alespoň tvůrčí myšlení výrazné hudební osobnosti první poloviny 20. století, jakou Zemlinsky bezesporu byl, i když výběr skladeb na sledovaném CD pražské období přeskakuje. Nabízí se pak srovnání Zemlinského rané tvorby v případě Symfonie B dur (1897) a Preludia z opery Es war einmal. .. (1899) s jeho skladbami nejvyzrálejšími, tedy Sinfoniettou op. 23 (1934) a Preludiem ze třetího jednání opery Der König Kandaules (1936), což považuji za pozoruhodný průzor do procesu vývoje hudebního myšlení skladatele, jenž je v Česku prezentován dosud jen v opatrné míře. Již v roce 1999 natočila Dagmar Pecková Šest písní Alexandra Zemlinského na texty Maurice Maeterlincka, s Jiřím Bělohlávkem a Pražskou komorní filharmonií. V téže době se na scénu Státní opery v Praze dostalo nastudování operní aktovky Der Zwerk pod literárním názvem Oscara Wilda Infantčiny narozeniny , a hudební pohádky Es war einmal... pod názvem Bylo nebylo . Také Zemlinského symfonická tvorba přesvědčuje dramaturgy symfonických orchestrů, ale hlavně posluchače, o své myšlenkové a hudební hloubce. Jaká tedy vlastně Zemlinského hudba je? Vyprávěčsky vyformulovaná! Není to typická práce s motivy a harmonií, nybrž s dynamikou a výrazovostí, s pestrou tónomalbou nástrojových skupin a jejich sólistů. Jenomže, nehodnotím hudbu Alexandra Zemlinského, nýbrž její interpretaci, což jest v tomto případě Česká filharmonie a Antony Beaumont . A možná, že v případě tak náročně instrumentované a komplikovaně výrazové hudby by se ke jmenovaným interpretům mohl počítat i zvukový mistr Oldřich Slezák , protože právě tento tvůrčí celek vytvořil nahrávku, jež stojí na samém vrcholu současného interpretačního umění. Booklet z pera Antony Beaumonta je navíc vyčerpávající studií o Zemlinském, včetně mnoha obrazových příloh. Vzpomínám si na dobu, kdy posluchačstvo rozpačitě přešlapovalo kolem poloprázdných sálů s hudbou Gustava Mahlera. Dnes prožívá hudba Zemlinského totéž rané stádium a je jen otázkou času, kdy se bez ní vzdělaný posluchač prostě neobejde.

Josef Šebesta

HHHH

Celá symfonická tvorba Alexandra Zemlinského (1871-1942) byla dlouho zcela zastíněna díly slavnějších autorů pozdního romantismu. Teď máme pozoruhodnou příležitost tento příkrý dějinný soud trochu opravit. Je krásné sledovat, jak se zde setkávají vlivy tradice vídeňské a slovanské, brahmsovské, mahlerovské či dvořákovské, prvky neklasicizující i lyrické.

Pětačtyřicetiminutová Symfonie B dur z roku 1897 má lehce sentimentální nádech, ale najdeme v ní rozvinuté abstraktní hudební myšlení. Není tak originální jako například u Mahlera, je ale hodně znát, že vyšla ze stejného duchovního ovzduší. Ve finálové větě se nechal inspirovat čtvrtou větou Brahmsovy Čtvrté symfonie a zkomponoval ji ve formě ciaccony. Věta není tak sevřená jako u Brahmse a jednotlivé variace jsou mnohem různorodější, ale celkově je to překvapivě odvážná a osobitá kompozice. Sinfonietta z roku 1934 je pro mě největším překvapením nového CD. Hlásí se zde nápadně rysy modernistické, zaujala Albana Berga a má i některé charakteristické rysy jeho hudby. Při poznávání hudebních tradic českých zemí tohoto skladatele neprávem opomíjíme. Že byl spojen s Vídní a Německým divadlem v Praze nám ho později neprávem odcizilo. Přitom pro pochopení evropských a zejména "středoevropských" rysů naší kulturní tradice je to jedna z nejzajímavějších postav. Čistě z posluchačského hlediska bych sice Zemlinského nevyměnil za jeho geniální současníky - jsem ale rád za tento pohled z trochu jiné strany. Mám dojem, že hráči České filharmonie dobře vystihli, co tato hudba potřebuje, zejména pokud jde o rozmanitou výrazovou škálu. Anglický dirigent Antony Beaumont díla nastudoval do posledního detailu a je také autorem podrobného a mimořádně fundovaného komentáře v bookletu.

Jindřich Bálek

HHHHH Symfonii B dur zadal šestadvacetiletý Zemlinsky roku 1897 do soutěže o Beethovenovu cenu a o rok později mu byla udělena. Díky tomu se dočkal provedení Vídeňskými filharmoniky, spolu se Symfonií G dur o šest let staršího Roberta Gounda, s nímž se o cenu dělil. Zatímco o Robertu Goundovi dnes svět ví jen to, že se narodil roku 1865 v blízkosti Heidelbergu, od roku 1889 žil ve Vídni, psal "náladové písně" a zemřel roku 1927, stal se Zemlinsky v posledních třiceti letech téměř módou. Zásluhu na tom má shoda mnoha okolností. Blížící se přelom 20. a 21. století přivolal reminiscenci na atmosféru "fin de siÉcle" před sto lety, nastartoval novou oblibu umění secese, historická reflexe druhé světové války a jejích důsledků vyvolala zájem o umění židovských autorů, s tím související renesance díla Gustava Mahlera iniciovala touhu po poznání díla jeho současníků. Pokud jde o nás, pak přiznání podílu umělců německého jazyka na kultuře Čech vrátilo Alexandru Zemlinskému jeho místo v hudebním životě Prahy i (od roku 1918) Československa. Při Společnosti přátel hudby ve Vídni byl založen Zemlinského fond, jenž se věnuje poznání a šíření skladatelova díla, téměř zapomenutý skladatel našel zasvěcené propagátory a znalce. K nim patří především muzikolog a dirigent Antony Beaumont , jemuž se Zemlinsky stal svým způsobem osudem. Snímek otevírá již zmíněná Symfonie B dur, která zní až dvořákovskými tóny. Tuto asociaci ještě podporuje střídání valčíkových a polkových motivů v první větě. Operu Bylo nebylo... uvedla v novodobé premiéře Státní opera Praha v březnu 2000 pod Beaumontovou taktovkou. Zde je předehra poprvé nahrána ve své původní verzi, bez škrtu, který v ní Zemlinsky později provedl. Na oživení dalších Zemlinského jevištních děl u nás se teprve čeká, a tak se prostřednictvím snímku lze alespoň seznámit s předehrou k opeře Král Kandaules a v Beaumontově průvodním textu s osudy díla. Emigrací frustrovaný Zemlinsky operu nedokončil (zemřel roku 1942 v Larchmontu ve státě New York). Antony Beaumont má zásluhu na jejím doinstrumentování, díky jemuž se dílo stalo provozovatelným a slavilo mezitím úspěch v Hamburku, Vídni, Kolíně nad Rýnem, Salcburku. Instrumentální čísla ze zmíněných dvou oper nejsou volena náhodně. Zemlinského skladby jsou dnes nahrávány hojně, Lyrická symfonie je dostupná v několika nahrávkách, nemluvě o smyčcových kvartetech a písních, z poslední doby existuje také souborná nahrávka opery Sarema a je vůbec z čeho vybírat. Beaumont nachází ve dvojici děl Symfonie B dur a Sinfonietta (z roku 1934) podobné spojitosti i kontrasty jako ve dvojici zvolených operních předeher a poukazuje i na shodné znaky Zemlinského orchestrálních partitur v oboru symfonickém i hudebně dramatickém. Beaumont natočil s Českou filharmonií pro Chandos roku 2003 Zemlinského Mořskou vílu (Die Seenjungfrau ) a Symfonii d moll a svým dalším snímkem s tímto orchestrem dokresluje obraz Zemlinského jako skladatele bohaté invence, vynikajícího instrumentátora, jehož hudební jazyk nebořil zdi teoretických zákonů s velkým rámusem, avšak postupně je oddroloval. Ne nadarmo - jak Beaumont podotýká - se od něj učili Anton Webern a Arnold Schönberg. Antony Beaumont také jistě věděl, proč si zvolil pro Zemlinského Českou filharmonii . Je to mimo již řečené také orchestr, který dokáže rozehrát barvy sukovské partitury, která má k Zemlinskému rovněž blízko. Zaposlouchání do svítivých smyčců, měkkých tónů hornistů a pavoučích pianissim ve vyrovnaných barvách celého orchestru stojí za to.

Vydavatel: Chandos / Panther

Stopáž: 76:00

Nahráli: Česká filharmonie, Antony Beaumont

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.