středa, 24. září 2003

Alexander Zemlinsky: Lyrická symfonie. Scénická hudba k Shaekspearově dramatu Cymbeline

Napsal(a) 

booklet booklet
Když nastala v polovině minulého století renesance hudby Gustava Mahlera, období secese a orientální tematiky vůbec, vrátila se do koncertního repertoáru také Zemlinského Lyrická symfonie na texty Rabindranátha Thákura. Mezi jejími nahrávkami už si dnes lze vybírat. Už na začátku přispěla svým snímkem Česká filharmonie a česká firma Supraphon nahrávkou z roku 1990 pod taktovkou Bohumila Gregora, sólisty byli Karan Armstrong a Ivan Kusnjer. Tento počin měl nejen své umělecké, ale také historické oprávnění, neboť Praha byla místem světové premiéry Zemlinského skladby (v rámci festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu 1924) a čeští umělci tak převzali symbolicky k poctě Zemlinského štafetu po německy mluvící pražské umělecké obci, jež mezi válkami spoluutvářela pražskou kulturní atmosféru. V pozadí kompozičního záměru Lyrické symfonie stojí okouzlení doby osobností a dílem Thákurovým a východními kulturami vůbec, pokud jde o hudební koncepci, pak je to Zemlinského vyznání Gustavu Mahlerovi a jeho Písni o zemi . S tímto nanejvýš emocionálním dílem je Zemlinského symfonie stále srovnávána. Muzikolog a dirigent Antony Beaumont platí dnes za nejzasvěcenějšího znalce Zemlinského hudby, a jeho pojetí - o němž není důvod pochybovat - platí za závazné. Rovněž oba sólisté (sopranistka Turid Karlsen a barytonista Franz Grundheber ) Zemlinského vokální party emocionálně zprostředkovávají velmi dobře. Třičtvrtěhodinová symfonie potřebuje pro CD doplněk, a tak nabízí producentům další možnosti. Podobně jako u nahrávky EMI Classics z roku 2002 (Soile Isokoski, Bo Skovhus, Gürzenich-Orchestr a James Conlon), kde doplněk tvořila Zemlinského scénická hudba a výňatky z oper (Sarema , Bylo nebylo , Křídový kruh , Šaty dělají člověka , Král Kandaules ) zvolila i tentokrát dramaturgie divadelního Zemlinského, a sice kompletní scénickou hudbu k Shakespearově dramatu Cymbeline , která vznikla na objednávku Národního divadla v Mannheimu 1914-15. Mezitím vypukla válka a inscenace se neuskutečnila. Zemlinského hudba je však natolik samostatná, že jejímu koncertnímu provádění (v revizi Antony Beaumonta) nic nebrání. V malém partu - písni "Slyš! Skřivánek" - dostal příležitost uplatnit svůj příjemný témbr (a skvělou německou výslovnost) Jaroslav Březina, členy Shakespearovské společnosti z Brém recitované melodramatické úseky působí sugestivně a takto vzniklá vícedruhová půlhodinová skladba má na koncertní uvádění plný nárok; tím spíše, že Shakespearův Cymbeline (jeho autorství je ostatně stále zpochybňováno) se v činohrách příliš neobjevuje (producenti si toho byli vědomi a připojili velmi prozíravě obsah dramatu). Autorem průvodního textu bookletu nemohl být nikdo jiný než Antony Beaumont sám. Připojen je rozhovor s ním, který vedl Michal Matzner . Antony Beaumont na otázku, v čem spatřuje sílu této Zemlinského skladby odpovídá: "Protože zanechává v posluchači silný a pohnutý dojem. [...] Koneckonců schopnost komunikovat s posluchačem je měřítkem každé hudby." Nelze než souhlasit.

Vydavatel: Chandos / Panther

Stopáž: 70:23

Nahráli: Turid Karlsen (soprán), Jaroslav Březina (tenor), Franz Grundheber (baryton), členové Shakespearovské společnosti Brémy, Česká filharmonie, dirigent Antony Beaumont

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.