Alexander Zemlinsky: Die Seejungfrau Symfonie d moll

Die Seejungfrau vznikla na přelomu let 1902-03, ne náhodou ve stejné době, kdy vznikla Dvořákova Rusalka, ale také ne náhodou v době, kdy Zemlinského žák Arnold Schönberg začal psát své Gurre-Lieder ; začátek Schönbergovy monumentální skladby má se Zemlinského Mořskou vílou hodně shodného ducha. Pro interpretaci barevně bohaté, pohádkovým oparem zahalené a přitom erotikou nabité skladby získal tentokrát orchestr, který je schopen dirigentovy intence dokonale naplnit a Zemlinského hudbou opravdu žije. To není zaslepené stranění našim hudebníkům, to je fakt, který konstatují i zahraniční kritiky tohoto snímku, v nichž se hovoří o „tradičním zvuku České filharmonie a typické české kultuře tónu“. Jemné smyčce (koncertní mistr by si zasloužil být jmenován), prvotřídní dechy, transparentní zvukový háv, umění pozvolného decrescenda a hebkého tónového nasazení by nebylo během dvou natáčecích dnů možné docílit, kdyby se nejednalo o orchestr tak dokonale sehraný. A kromě technických předpokladů je zde přítomna také muzikantská duše, která umí vymodelovat Zemlinského valčíkové „vídeňské“ tóny v Seejungfrau, stejně jako v Symfonii d moll rozpoznat tón, o němž Beaumont v bookletu hovoří jako o „schubertovském lyrismu“ a my bychom jej spíše označili jako lyrismus „dvořákovský“; to by však bylo jen malicherné slovíčkaření. Symfonie je Zemlinského absolventskou skladbou (byla dokončena roku 1893). Nemá provokující rozporuplnost ve stejné době vznikajících symfonií Mahlerových, ani zde ještě nenalezneme pozdější vždypřítomnou nostalgii Zemlinského. Je to na brahmsovském vzoru poctivě vybudovaná, dobře instrumentovaná skladba, jež má právo stát v repertoáru vedle dalších symfonií konce 19. století. Beaumont Symfonii d moll natočil již roku 1997 pro firmu Capriccio s Rozhlasovým orchestrem Severoněmeckého rozhlasu. I v tomto případě je provedení na předloženém snímku dokladem dozrání Beaumontova prolnutí se Zemlinského stylem a dokonalého souladu s interpretujícím orchestrem. Plné uznání zaslouží také práce zvukového režiséra Oldřicha Slezáka a jeho týmu.

Vydavatel: Chandos / Panther

Stopáž: 70:35

EAN: 0724355551528

Nahráli: Česká filharmonie, Antony Beaumont

Body: 6 z 6 – tip Harmonie

Sdílet článek: