středa, 6. únor 2002

Alexander Skrjabin: Symfonie č. 1-3, Poéma extáze, Prométheus.

Napsal(a) Vlasta Reittererová

booklet

Jedná se o reedici kompilace, vydané roku 1991 u stejné firmy. Představuje jedinečnou příležitost mít Skrjabinovy orchestrální skladby v prvotřídním provedení pohromadě. Tento excentrický skladatel vizionář není běžným repertoárovým autorem, jeho hudba však doplňuje, vysvětluje a potvrzuje období přelomu 19. a 20. století ve všech jeho rozporech, hledačství výrazu a ideje právě tak jako například hudba Mahlerova. Vysvětluje i cestu generace po něm následující; jeho harmonie a instrumentace dodaly otevřenost hudebnímu myšlení ruské avantgardy. Theosof Skrjabin nenacházel se svými symfoniemi porozumění, prakticky každá premiéra propadla, "vnitřní puzení" (jak se sám vyjádřil) mu však nedovolilo upadnout do deprese; v jeho případě neúspěch na veřejnosti spíš mobilizoval nové pokusy. Není samozřejmě snadné jeho hudbu interpretovat, její formální rozvolněnost, dynamické vlny a instrumentační mnohovrstevnost jsou nesnadným úkolem. Tento komplet nabízí propracovanou interpretaci i pojetí, které si je vědomo ideového zázemí Skrjabinovy složité povahy i zdrojů jeho hudby: theosofie, symbolismu, anarchie. Není to ani dnes hudba posluchačsky snadná. Tak jako Skrjabin odhodil řadu konvencí při jejím komponování, musí se jich zbavit i posluchač. Ale vývoj a poznávání není vlastně nic jiného.

Vydavatel: Monitor-EMI

Stopáž: 50:38 + 68:16 + 69:20

Nahráli: Stefania Toczyska - mezzosoprán, Michael Myers - tenor, The Westminster Choir, Frank Kaderavek - trubka, Dmitri Alexejev - klavír, The Choral Arts Society of Philadelphia, The Philadelphia Orchestra, Riccardo Muti

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Zveřejněno v Recenze

Označeno v

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“