sobota, 21. prosinec 2002

Alexander Mogilevsky: Brahms, Schumann, Prokofjev, Bach - Siloti

Napsal(a) 

booklet booklet
Podle údajů v bookletu by nahrávka měla začít Intermezzem č. 2 z Brahmsových Fantazií op. 116. Po něm by měla zaznít Intermezza č. 4 a 5 . Jenomže Intermezzo č. 2 na nahrávce vůbec neuslyšíme. Záznam začíná Intermezzem č. 4, následuje č. 5 a po něm č. 6, o němž není nikde v bookletu zmínky. Tento editorský "úlet" jako by měl naznačit, že o překvapení nebude nouze. Pětadvacetiletého ukrajinského pianistu Alexandra Mogilevského nelze totiž v žádném případě považovat za tuctového interpreta. Zaujme už svým pojetím Brahmse. Tempa všech tří Intermezz jsou nezvykle pomalá. Dovolují mu ovšem zamyslet se nad každou frází, ba dokonce nad každým jednotlivým tónem. Co chvíli se vynoří překvapivá vedlejší melodie v basu či ve středních hlasech. Jeho klavír má mimořádně krásný zvuk, a tak klavírista může využít dokonce i jediného ozvláštňujícího tónu. Ve velkých a odvážných rubatech pracuje zajímavě s časem a nebojí se velkých zámlk (neobvykle velké pauzy jsou ostatně i mezi jednotlivými Intermezzy). Také Schumannovy Dětské scény podává s velmi subjektivním zabarvením. Nikdy nehraje repetici dvakrát stejně, vždycky se snaží o zvýraznění některého z vedlejších hlasů, o agogickou změnu či o nějaký zvláštní barevný efekt. Tímto rafinovaným přístupem dokáže posluchače držet neustále v pozornosti, dokonce jako by při každé repetici napínal jeho zvědavost. Ale někdy se zdá, že už se těch zvláštností nakupilo příliš a kupříkladu slavné "Snění" působí až strojeně. V Prokofjevově Šesté klavírní sonátě se dokázal Mogilevsky překvapivě od všech romantických rubat oprostit. Rytmická úsečnost obou krajních vět se spojuje s mimořádnou zvukovou razancí, jako by tuto skladbu hrál úplně jiný pianista. Ale v Silotiho romantizující transkripci Bachova Preludia e moll se pianista znovu vrací ke svému agogicky rozvolněnému přístupu. Ne všechno, co Mogilevsky vymyslí, nás nadchne. Ale nudit se rozhodně nebudeme.

Vydavatel: EMI Classics / EMI Czech Republic

Stopáž: 62:40

Body: 4 z 6

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.