pondělí, 4. srpen 2003

Alexander Knaifel: In Air Clear and Unseen Svete Tikhiy

Napsal(a) 

booklet booklet
Jméno Alexandra Knaifela (*1943) je dalším z řady jmen autorů bývalého Sovětského svazu, které se dostává na český trh. Na počátku psaní těchto řádek mám podobný pocit, jako když jsem nedávno - rovněž na těchto stránkách - začínal psát zamyšlení nad novým albem Valentina Silvestrova. Pocit, že by bylo lépe nepsat nic, protože není co dodat. Knaifelova hudba zaznamenaná na tomto albu totiž promlouvá tak silně, že bere dech - zní to asi pateticky, možná trapně, ale snad i takový velmi subjektivní pocit patří (řekněme) k pokusu o (objektivní) pohled na "produkt hudebního průmyslu".

Alexander Knaifel pochází z Uzbekistánu. Studoval nejprve violoncello (mimo jiné u Mstislava Rostropoviče), po vážném nervovém úrazu obou rukou se ve svých dvaceti letech začal věnovat výhradně kompozici, kterou studoval v Leningradě u Borise Arapova. Je autorem obrovského množství převážně instrumentální hudby, ale též například dvou baletů.

Jeho nové album pojmenované podle jedné z nahraných skladeb přináší kompozice raných 90. let. Jedná se o dvě cyklické skladby - obě s velmi odlišnými inspiračními zdroji, obě velmi podobné ve výrazu, členění času, akustické atmosféře a samozřejmě nepřeslechnutelným zvukovým zpracováním, jaké je albům z produkce ECM tradičně vlastní.

První třídílný cyklus s názvem Ve vzduchu čistém a neviditelném je inspirován básnickým dílem Puškinova následovníka Fjodora Tjučeva (1803 - 1873). Je také inspirován zvukem netradičního ansámblu smyčcového kvarteta a klavíru, ansámblu, jehož zvuk slýchával Knaifel od malička, neboť jeho otec právě v takovém obsazení hrával. Zejména v harmonické rovině skladby lze odečíst názvuky ruské romantické tradice reprezentované Čajkovským či Borodinem. Témbr a členění času (spíše než hudebního rytmu) se však ubírá v těžko postihnutelných rovinách meditace, extáze, čistého rezonujícího zvuku, doznění, akustických náznaků. Dlouholetý Knaifelův "dvorní pianista" Oleg Malov se klavíru jenom jakoby dotýká, podobně znějí smyčce v režii maďarského Keller kvarteta - jakoby mimochodem, s neznatelným vibratem, stoprocentní intonací, skrytou interpretační pokorou.

Druhý třívětý cyklus s názvem Ó radostné světlo je vlastně první Knaifelovou ortodoxní kompozicí. Hlavní roli zde svěřil své ženě, skvělé sopranistce Taťáně Melentěvové , která propůjčila svůj hlas Knaifelovým skladbám na mnoha předchozích albech. Její hlas je doplňován, členěn, témbrově rozvíjen a rytmizován elektronickým doprovodem sampleru v režii Andreje Siegleho . Při poslechu zhudebněných pravoslavných modliteb rezonujících v elektronice mám pocit přítomnosti jakéhosi zvláštního virtuálního zvukového prostoru, který chvílemi stojí jako ranní mlha, chvílemi se vlní jako vánek, který není vidět a přece jej cítíme.

Snad právě takové příměry pomohou alespoň trochu přiblížit tuto velmi neuchopitelnou hudební mluvu Alexandra Knaifela, kterou je prostě třeba poslouchat, intenzivně vnímat, nechat se jí dotýkat a působit ji - o nic jiného nejde.

Vydavatel: New Series / 2HP Production

Stopáž: 51:42

Nahráli: Oleg Malov - klavír, Tatjana Melentieva - soprán, Andrej Siegle - sampler, Keller Quartett

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.