Koncerty upoutají jistě především stylovým rozptylem. Dvouvěté skladby jsou téměř pravidelně vystavěny tak, že první věta je otevřena propracovanou fugou v „archaickém“ duchu, zatímco věta následující nás už přenese zcela do světa symetrie, citové expresivity, zkrátka galantního stylu (v provedení orchestru místy trochu horkokrevnějšího). Tyto „střihy“ jsou na koncertech asi nejpřitažlivější, v druhé linii stojí okamžiky, kdy se vám připomene třeba Corelli (Concerto V G dur ) nebo Vivaldi. Neméně pestré jsou sinfonie, jednou více ve stylu sinfonie počátku 17. století (důstojně závažné tempo, bohaté harmonické změny, dramatické pauzy), s užitím tanečního charakteru, jindy se stopami concerta grossa nebo sólového koncertu. Těžko říci, co zaujme víc, zda zmiňovaná pestrost, barva kopie benátského cembala v Dantoneho podání, barokní emotivní sekvence, vivaldiovsky rozvášněné smyčce nebo všechno dohromady.
Vydavatel: Decca / Universal Music
Stopáž: 75:13
Body: 5 z 6