V oratoriu autor používá kromě běžných secco recitativů a da capo árií též ariosa a recitativ accompagnato, což dílu dodává na rozmanitosti. Obsazení je střídmé, omezeno pouze na smyčce, nechybí však árie s koncertantními nástroji. Opravdovou zajímavostí jsou árie doprovázené pouze bassem continuem. Tato forma je zdánlivě zastaralá, je však velmi vhodná pro zhudebnění libreta, jehož náplní jsou filozoficko-teologické promluvy. Stejnou formu používá o rok později J. J. Fux ve svém oratoriu s podobným námětem (Triumf víry ).
Scarlatti pečlivě zhudebňuje text a používá řadu hudebně rétorických figur. Ty by možná mohly být interpretačně více zohledněny. Orchestr má velmi solidní úroveň, občas je zde přílišné množství ornamentiky na ne zcela vhodných místech. Pěvci jsou vesměs výborní, snad jen Roberta Invernizzi (Víra) zpívá místy poněkud „hystericky“, ač koloratury má skvělé. Nejpřesvědčivěji působí známé zpěvačky Véronique Gens (Božská láska) a Vivica Genaux (Teologie), ale i zpěváci se blýsknou (tenorista v árii, v níž chce na Víru poštvat Fúrie, či basista – Čas – v árii Con la Fede , kde je běh času charakterizován rychlými notami). Čtyři duety patří ke kompozičně i interpretačně nejpůsobivějším částem, hned dva z nich jsou vlastně mistrovsky zhudebněnou rozepří. Ač nahrávka není jedinou dostupnou (v roce 2003 oratorium vydala firma Bongiovanni s M. Cecchettim), rozhodně je hodna pozornosti.
Vydavatel: EMI
Stopáž: 67:27
Nahráli: Roberta Invernizzi – soprán, Véronique Gens – soprán, Vivica Genaux – mezzosoprán, Paul Agnew – tenor, Roberto Abbondanza – bas, Ensemble Europa Galante, Fabio Biondi
Body: 4 z 6
