středa, 25. únor 2004

Alessandro Scarlatti: Il trionfo dell'Onesta Venere e Amore

Napsal(a) 

booklet booklet
Alessandro Scarlatti je jedním z největších mistrů italské barokní hudby. Od svých třiadvaceti let působil střídavě v Neapoli a Římě ve významných postech hudebního života a jeho rozsáhlá tvorba podstatně ovlivnila nejen italské skladatele, ale například i G. F. Händela. Z jeho díla jsou dnes nejvíce známy komorní kantáty a některé skladby duchovní; operám se z praktických důvodů nahrávací společnosti věnují nejméně. Vedle asi padesáti velkých tříaktových oper pro přední římská, neapolská, ale i další divadla, napsal Scarlatti také přes třicet komorních oper nazývaných žánrově serenata. Pakliže si vybavíte pojem serenáda, nejste až tak daleko. V obou případech se jedná o skladby pro malý počet účinkujících, určených pro soukromé, zpravidla večerní produkce v komnatách či zahradách šlechty. Instrumentální serenáda je ovšem typickým produktem klasicismu, zatímco starší tvar serenata označoval skladby vokálně-dramatické, které mohly, ale nemusely být jevištně inscenovány. Pál Németh , umělecký vedoucí a dirigent Savaria Baroque Orchestra , vybral pro tento snímek dvě díla typicky arkádského střihu: Triumf Počestnosti a Venuše a Amor . Druhá citovaná skladba je starší a hudebně rozmanitější díky zobcové flétně, která doplňuje jinak obvyklou sestavu dvojice houslí a continua. Nehledě na alegorické náměty ("souboj" Počestnosti a Kupida a rozhovor Venuše se svým synkem), v nichž je vždy ústředním tématem láska, obdařil Scarlatti tato díla živou efektní hudbou. Omezené vnější prostředky kladou logicky větší důraz na vlastní výkony interpretů. Mónika Gonzáles (soprán) a Andrea Ulbrich (mezzosoprán) jsou obě zkušené interpretky, technicky na výši a témbrově dobře kompatibilní, což je v těchto skladbách velmi důležité. Vzhledem k běžným standardům je vhodné ocenit zejména měkkost a vyrovnanost témbru Andrey Ulbrich, což u mezzosopranistek není vždy obvyklé. Celkový dojem má však, bohužel, určité slabiny: hlas Gonzáles bývá někdy ve vyšších polohách příliš hutný (přestože flexibilní), což znesnadňuje porozumění textu a přispívá k celkové unylosti, kterou považuji za hlavní nedostatek této jinak velmi pěkné nahrávky. Bylo by omylem domnívat se, že pastorální námět a komorní forma vyžadují nějaký rezervovaný interpretační přístup. Tato minidramata, byť arkádská, potřebují leckdy procítěnější a rafinovanější interpretaci než velké opery psané pro divadlo. Škoda, že se interpretům nepodařilo dostat alespoň do některých árií a recitativů více vášně, napětí a individuálního prožitku; výsledný dojem mohl být mnohem lepší. I tak ovšem tento snímek přinese svým posluchačům dvojitou radost: z hudby samé i z možnosti hlubšího proniknutí do děl jednoho z nejvýznamnějších autorů své doby.

Vydavatel: Hungaroton / Panther

Nahráli: Mónika Gonzáles, Andrea Ulbrich, Savaria Baroque Orchestra, Pál Németh

Body: 4 z 6

Marc Niubò

Ředitel Ústav hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.