středa, 25. únor 2004

Alessandro Scarlatti: Il trionfo dell'Onesta Venere e Amore

Napsal(a) 

booklet booklet
Alessandro Scarlatti je jedním z největších mistrů italské barokní hudby. Od svých třiadvaceti let působil střídavě v Neapoli a Římě ve významných postech hudebního života a jeho rozsáhlá tvorba podstatně ovlivnila nejen italské skladatele, ale například i G. F. Händela. Z jeho díla jsou dnes nejvíce známy komorní kantáty a některé skladby duchovní; operám se z praktických důvodů nahrávací společnosti věnují nejméně. Vedle asi padesáti velkých tříaktových oper pro přední římská, neapolská, ale i další divadla, napsal Scarlatti také přes třicet komorních oper nazývaných žánrově serenata. Pakliže si vybavíte pojem serenáda, nejste až tak daleko. V obou případech se jedná o skladby pro malý počet účinkujících, určených pro soukromé, zpravidla večerní produkce v komnatách či zahradách šlechty. Instrumentální serenáda je ovšem typickým produktem klasicismu, zatímco starší tvar serenata označoval skladby vokálně-dramatické, které mohly, ale nemusely být jevištně inscenovány. Pál Németh , umělecký vedoucí a dirigent Savaria Baroque Orchestra , vybral pro tento snímek dvě díla typicky arkádského střihu: Triumf Počestnosti a Venuše a Amor . Druhá citovaná skladba je starší a hudebně rozmanitější díky zobcové flétně, která doplňuje jinak obvyklou sestavu dvojice houslí a continua. Nehledě na alegorické náměty ("souboj" Počestnosti a Kupida a rozhovor Venuše se svým synkem), v nichž je vždy ústředním tématem láska, obdařil Scarlatti tato díla živou efektní hudbou. Omezené vnější prostředky kladou logicky větší důraz na vlastní výkony interpretů. Mónika Gonzáles (soprán) a Andrea Ulbrich (mezzosoprán) jsou obě zkušené interpretky, technicky na výši a témbrově dobře kompatibilní, což je v těchto skladbách velmi důležité. Vzhledem k běžným standardům je vhodné ocenit zejména měkkost a vyrovnanost témbru Andrey Ulbrich, což u mezzosopranistek není vždy obvyklé. Celkový dojem má však, bohužel, určité slabiny: hlas Gonzáles bývá někdy ve vyšších polohách příliš hutný (přestože flexibilní), což znesnadňuje porozumění textu a přispívá k celkové unylosti, kterou považuji za hlavní nedostatek této jinak velmi pěkné nahrávky. Bylo by omylem domnívat se, že pastorální námět a komorní forma vyžadují nějaký rezervovaný interpretační přístup. Tato minidramata, byť arkádská, potřebují leckdy procítěnější a rafinovanější interpretaci než velké opery psané pro divadlo. Škoda, že se interpretům nepodařilo dostat alespoň do některých árií a recitativů více vášně, napětí a individuálního prožitku; výsledný dojem mohl být mnohem lepší. I tak ovšem tento snímek přinese svým posluchačům dvojitou radost: z hudby samé i z možnosti hlubšího proniknutí do děl jednoho z nejvýznamnějších autorů své doby.

Vydavatel: Hungaroton / Panther

Nahráli: Mónika Gonzáles, Andrea Ulbrich, Savaria Baroque Orchestra, Pál Németh

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.