pondělí, 29. červenec 2002

Alessandro Rolla: Sonatas

Napsal(a) 

booklet booklet
Alessandro Rolla (1757-1841) se zapsal do historie a obecného povědomí především jako učitel Niccoly Paganiniho. Na rozdíl od svého nadaného žáka však jeho život plynul klidně a očekávaným způsobem, což se odvíjelo od jeho mimořádných hudebních schopností; bez problémů ovládl postupně klavír, housle, violu a kytaru. Zemřel jako vážený občan města Milána, na jejíž konzervatoři byl vůbec prvním řádným profesorem houslí a violy.

V dnešní době, kdy už bylo mnohokrát vydáno všechno známé, pátrají jak nahrávací firmy, tak muzikologové a interpreti po neznámých nebo zapomenutých skladbách, které by mohly zaujmout i současnou hudební veřejnost. Rollovy skladby pro violu s basovým doprovodem nepatří sice mezi vrcholy smyčcové literatury jeho doby, nicméně je to invenčně docela zajímavá hudba, jež je přes svá technická úskalí nástrojově velmi vděčná. Pedagog se v Rollovi nezapřel ve Třech skladbách pro sólovou violu , které jako virtuózní cvičení napsal pro svoje studenty na konzervatoři. Určitě měl problémy s kvantitou i kvalitou violové literatury, a tak se chopil brku a nabídku zpestřil. Ostatně i sonáty a dueto mohly vzniknout z podobných důvodů.

Jednatřicetiletý violista Alexander Besa , žijící nyní ve Švýcarsku, má ušlechtilý tón a očekávanou technickou úroveň a nepochybně může aspirovat na úspěšnou mezinárodní kariéru. Poněkud v pozadí se nalézá spolehlivě hrající italský violoncellista Marco Mosca . Za to však může Alessandro Rolla.

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 75:54

Nahráli: Alexander Besa - viola, Marco Mosca - violoncello

Body: 4 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.