pondělí, 26. srpen 2002

Aldo Parisot: L'Art du violoncelle - Vivaldi, Ravel, Bach, Corelli, Joplin, Rachmaninov, Musorgskij

Napsal(a) 

booklet booklet
Tohle cédéčko je hybrid, čili uměle vyšlechtěná květina, ale na dost solidní úrovni - takto rozporuplně by se dal charakterizovat snímek L'Art du Violoncelle, které natočil americký soubor Yale Cello Ensemble pod vedením Aldo Parisota . Soubor dvaceti mladých violoncellistů, žáků Yale School of Music, který vede letos dvaaosmdesátiletý brazilský violoncellista a profesor této školy. Neobvyklý komorní orchestr hraje transkripce tří barokních koncertů (Corelli a Vivaldi), Vocalisu Sergeje Rachmaninova, Enterteiner Scotta Joplina, tři části Musorgského Kartinek , pomalou větu z Ravelova Klavírního koncertu , jeden z chorálů a Air J. S. Bacha. Jde myslím o úpravy poměrně zdařilé, na kterých je znát, že jejich autor rozumí skvěle tomuto nástroji. Posluchač si přitom ale uvědomí, jak geniálním vynálezem je klasický komorní orchestr, kde nechybí skutečné výšky a hloubky. Violoncello je nádherný nástroj, ale v této dvacetkrát naklonované podobě je ho přece jen trochu moc. Leckde sice připomene nádherné cellové pasáže ze symfonií a oper, náročností poslechu se ale blíží spíš k sólovým violoncellovým suitám, než k smyčcovým serenádám! Zvuk je detailně propracovaný a vyžaduje velké soustředění. Pro mladé hráče, absolventy oboru violoncello, to je určitě dobrá škola - to nás ale jako posluchače nemusí zajímat. Je to CD, které možná nejvíc ocení lidé z oboru - tedy orchestrální a komorní hráči. Chtít zde posuzovat nějakou autenticitu vzhledem k původním barokním a romantickým skladbám nemá smysl. Transkripce je dílem sama o sobě a srovnávání s originálem tu působí vlastně rušivě. Uměleckým vrcholem CD je podle mého názoru Ravelovo Adagio - moderní zvuk, zajímavé vedení hlasů, které může připomenout Fratres Arvo Pärta. Joplin tu je sice noblesní, ale místy zní dost toporně. A Kuřátka pro dvacet violoncell - to je také spíš zvuková kuriozita. Koncerty starých mistrů působí v tomto převodu introvertně a meditativně. Provedení Bachova Air je vždycky jakousi zkouškou vkusu. A v té soubor obstává dobře: nikde neupadne do sladkobolného sentimentu, hráči toho mnoho dovedou, soubor má svou laťku a nemá zapotřebí se předvádět. Jednou jsem slyšel rádoby vtipný a rádoby originální koncert šesti violoncellistů České filharmonie. A bylo to strašné. Tohle je přes všechny výhrady či rozpaky tisíckrát lepší.

Vydavatel: Caliope / Classic

Stopáž: 62:06

Nahráli: Aldo Parisot - violoncello, Yale Cello Ensemble

Body: 3 z 6

Jindřich Bálek

Od roku 2004 pracuje v Českém rozhlase, z toho deset let v Redakci kulturní publicistiky a od roku 2014 v Redakci vážné hudby. Zabývá se hudební dramaturgií, kritikou i publicistikou. Pochází z Teplic, kde vystudoval gymnázium; je absolventem Institutu základů vzdělanosti UK, a oboru filosofie na FF UK v Praze.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.