Akustika hudebních prostorů v České republice – (Acoustics of Music Spaces in the Czech Republic) Martin Vondrášek, Miroslav Mikeš, Robert Fleischman

Spolupráce: Tomáš Hrádek, Karel Motl. Fotografie: Pavel Dosoudil, Zdeněk Chrapek, Miloslav Hušek, Pavel Křivánek, Libor Teichmann, Pavol Juráš, archívy. Vydáno: 2008, vydalo Nakladatelství AMU v Praze. Psáno: česky a anglicky. ISBN 978-80-7331-141-4.

Prostý, leč hudbymilovný živáček si vybírá večerní koncert většinou podle programu – co mu tam zahrají. Znalejší přidá jako kritérium, kdo to bude hrát, ještě sběhlejší ohodnotí místo konání podle toho, jak se mu tam líbí, jaká tam mají sedadla, vlídné šatnářky či podle účinnosti klimatizace. Ale jen skalní labužníci hodnotí akustiku sálu. Taky zvukoví mistři, jež v těch sálech mají pořídit nějaký zvukový záznam. Za běžných okolností to ti i oni mají těžké, protože málokdy se mohou něčeho konkrétního zachytit a většinou hodnotí hudební sály jenom podle líbí – nelíbí. I zvukaři bývají informováni o akustických parametrech sálů kuse a informace si předávají často jen odbornou šuškandou, pokud vůbec. Orientační tlesknutí v prázdném ztichlém sále, podle jehož protagonisty můžete skoro najisto odhadnout člověka zvukařské profese, pokud se u toho tváří důležitě, taky o akustických vlastnostech sálu neřekne příliš, i když něco už ano. Světlo exaktních měření a číselných porovnání vnesl předloni mezi odborný a snad i laický hudbymilovný a hudbu nahrávající lid první díl shora nadepsané publikace. Knížka je sice brožovaná, nicméně příjemně barevná a na hlazeném papíře poměrně vysoké gramáže. Na obálce za kolektiv autorů vystupují Musical Acoustics Research Centre Prague, čili Výzkumné centrum hudební akustiky Zvukového studia HAMU v Praze, samotná Akademie múzických umění tamtéž a akusticky projektovací firma Soning.

Pod předmluvou, jež správně a systematicky začíná u lovců mamutů v jeskyních, jsou podepsáni Prof. Ing. Václav Syrový, Csc., vedoucí Zvukového studia HAMU a Ing. Josef Žikovský, generální ředitel firmy Soning. Úvodní kapitola knížky patří fyzice. Všechny dále v textu prezentované veličiny jsou tady náležitě vysvětleny, včetně příslušných výpočtových vzorců, jež mnohde využívají i jednorozměrný integrální počet. Následují letmá doporučení, jaká doba dozvuku sálu je vhodná pro jakou hudbu či řeč. Nechybí popis podmínek měření, tedy čím a jak se měřilo, jak byla opona v sále (byla vždy roztažená), kde byl který pohyblivý prvek, pokud tam byl a podobně. Kapitola končí výkresy umístění měřicích mikrofonů a umělých hlav, tedy mikrofonů v „uších“ akusticky definovaných figurín. Za nezbytnou teorií následuje popis jednotlivých sálů. Formálně je vždycky stejný – na sudé straně je název sálu a jeho adresa a stránečka pod nadpisem obsahuje obecné informace. Napřed jde popis historický, pak stavební, architektonický a kulturní, čili co už se tam zajímavého odehrálo. Na protější stránce je tabulka se základními rozměry toho sálu, včetně údaje, kolik standardně pojme posluchačů. Vpravo dole je několik vkusně vyvedených fotografií. Na další dvojstraně najdete vždycky tři grafy udávající dobu dozvuku sálu ve frekvenčním pásmu od 100 Hz do 5 kHz. Změřené charakteristiky jsou trojí – doba prvního poklesu úrovně zvuku o 10 dB, doba poklesu doznívajícího zvuku v sále o 20 dB od –5 do –25 dB a třetí graf obdobně udává pokles o 30 dB, čili od –5 do –35 dB. V malých tabulkách pro 4 až 6 frekvenčních pásem jsou uvedeny čas těžiště impulsové odezvy, míra jasnosti zvuku, síla zvuku a činitel interaurální vzájemné korelace, jejichž definice a výpočet najdete ve vysvětlujícím úvodu. Údaje doplňuje hodnota počáteční prodlevy, čili doba do prvního odrazu od bočních stěn nebo stropu a basový poměr, jež jsou rovněž objasněny v úvodu. Jediným neměřeným, ale odvozeným údajem je koeficient difuzity povrchů, jež je odvozen ze stavebního modelu. Pokud vás údaje v předchozím odstavci vystrašily, mohu ujistit, že knížka se dá číst i jako turistický či kulturně historický průvodce, byť z ní využijete jenom čtvrtinu či polovinu otištěných informací. Od poloviny knihy se najednou text objeví vzhůru nohama a v jiném jazyce. Knížka je totiž napsána z jedné strany česky a z opačné anglicky – nemá tedy zadní stranu a je odborným i kulturním průvodcem dvoujazyčným. V Česku existuje samozřejmě víc než 23 hudebních sálů, jež kniha popisuje, ale malá jednička v záhlaví titulu dává tušit, že tato záslužná publikace bude mít pokračování. Jen do toho a houšť, pánové!

Body: 6 z 6 – tip Harmonie

Sdílet článek: