sobota, 9. květen 2015

Akrobatický let Karla Dohnala

Napsal(a) 

Karel Dohnal patří mezi přední české klarinetisty a tuzemským příznivcům artificiální hudby zřejmě není potřeba tohoto umělce dlouze představovat. Přesto je namístě uvést několik základních faktů. Dohnal je především velmi činorodý sólový hráč, který si své renomé získal jak uměleckými aktivitami spojenými s významnými českými a zahra­ničními ansámbly, tak díky svým úspěchům s uváděním zcela nových či nepříliš často interpretovaných skladeb soudobé klarinetové literatury. Jedním z jeho nejvýraznějších počinů na poli sólové produkce je bezesporu jeho fenomenální nastudování Stockhausenovy hudebně-pantomimické skladby Harlekýn (a početné provedení nejen na tuzemských pódiích), na které pěje odborná kritika ódy v čistém unisonu. V současnosti je Dohnal interpretačně ukotven také v orchestru Státní opery, v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu, dále je členem Philharmonia Octet a Tria Amadeus (z minulých zkušeností získaných v orchestrálních tělesech je nutno zmínit také dvouleté konkurzní působení na pozici prvního klarinetisty v BBC Symphony Orchestra). Všechna díla na tomto CD vznikla přibližně v polovině dva­cátého století a z dramaturgického hlediska tvoří posluchačsky velmi logický a příjemný celek. První skladbou je třívětý Koncert pro klarinet a orchestr Rudolfa Kubína. Provedení tohoto kusu je jednoduše bezchybné, jak ze strany sólisty, tak orchestru. Obzvláště bych poukázala na dynamickou výstavbu druhé věty, při níž je posluchač okamžitě vtažen do tajemné, místy až zlověstné atmosféry neobyčejně podmanivým způsobem.

Dalším číslem je čtyřvětý Koncert pro klarinet a orchestr Jeana Francaixe. Hned při prvním poslechu mně neustále přicházely na mysl dva pojmy – hravost a akrobacie. Vzápětí dostala má představa i konkrétní platformu. To, co vnímavý posluchač tuší a nebohý interpret na vlastní kůži zažívá, totiž krásně přibližuje vlastními slovy sám skladatel. V následujících řádcích jsem si dovolila vyjmout slova Jeana Francaixe uvedená v bookletu: „Tento koncert je, nebo alespoň doufám, že je, pro posluchače zábavný. Ten, kdo hraje, to ale vidí naprosto jinak. Je jakoby aktérem přehlídkového akrobatického letu, který je plný přemetů, obratů po křídle a nebezpečných letů střemhlav, které jsou pro sólistu doslova hrůzostrašné. Musí mít dobrý žaludek a musí mít za sebou nalétaných tisíce hodin. Prostě jsem ubohému sólistovi pořádně zatopil – což se týká i pomalé části, plné zdánlivě lehkých a okouzlujících frází, kde je ale velmi málo prostoru k nadechnutí. Když zůstaneme u leteckých metafor – je to jako dlouhé, pomalé klouzání v letadle, které je neustále na pokraji ztráty rychlosti. Na poslední chvíli nastartuje pilot hlučné motory znovu, ale stále hazarduje, dokud svoji leteckou kuklu nevymění za klaunskou paruku…“. Ruku na srdce, jen málokterému interpretovi by se chtělo dobrovolně podstupovat tak vysoce adrenalinovou činnost, nicméně Dohnalovi takové výzvy bez pochyby svědčí a především – může si dovolit jejich přijetí. Ona hravost, která na mě při této skladbě z jeho hry tak intenzivně sálala, byla předzvěstí mnoha komplimentů, které mám v souvislosti s touto skladbou na jazyku. Za všechny však uvedu jeden hlavní – budeme-li vycházet z obecné myšlenky, že pohrávat si můžeme jen s tím, nad čím máme absolutní kontrolu, pak Dohnal vládne klarinetovému partu s obdivuhodným nadhledem a noblesou. Slova chvály putují také na adresu Moravské filharmonie, která byla v těchto dvou skladbách sólistovi závidě­níhodným partnerem, a to pod preciz­ní taktovkou Ondřeje Vrabce. Nahrávku uzavírá Symfonie (koncertantní) pro klarinet a orchestr op. 44 Miloslava Kabeláče, u níž se jedná, stejně jako v případě úvodní Kubínovy skladby, o premiérový studiový záznam. Realizace proběhla ve spolupráci se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dirigentského postu se zde ujal, opět zcela bravurně, Marko Ivanović. Natočením těchto děl Karel Dohnal obhájil svou uměleckou suverenitu podloženou technickou brilantností, intonační průzračností, výrazovou přesvědčivostí a odvahou vstupovat do některých nepříliš probádaných vod klarinetového repertoáru. Tímto vzdal hold nejen samotnému nástroji, ale také třem výrazným skladatelům 20. století, jejichž tvorbě bych přála v interpretačním prostředí mnohem větší frekventovanost. Za velmi vydařenou považuji intimní, křehkou, avšak zároveň intenzivně působící profilovou fotografii na přední straně CD. Společně s obsáhlou výkladovou studií uváděných skladeb, podrobnými profily dirigentů, orchestrů i samotného sólisty, vytváří dle mého názoru ideální variantu bookletu pro tento typ nahrávky.

Karel Dohnal – klarinet, Moravská filharmonie Olomouc, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Marko Ivanović, Ondřej Vrabec – dirigenti. Text: A, Č. Nahráno: studio Reduty Moravské filhar­monie Olomouc, 9/2014 a 9/2011, studio ČNSO v Praze. Vydáno: 2014. TT: 71:50. DDD. 1 CD LH Promotion 2257.

Irena Černíčková

Její životní cesta, která ji nakonec zavedla do Prahy, začala v jihomoravském Uherském Hradišti. Díky lásce ke klavíru, ale i hudbě samotné, vedly další kroky na Konzervatoř P. J. Vejvanovského v Kroměříži. Studiu klavírní hry a současně hudební vědy se poté věnovala na pedagogické a filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Profese pianistky a spontánní zájem o folklor, utvářený prostředím rodného Slovácka, později ohraničily tematický okruh její doktorské disertační práce, v níž se zabývala Uherskými rapsodiemi Franze Liszta. Klavíru se v současnosti věnuje jako pedagožka, korepetitorka i sólistka. Do Harmonie přispívá svými texty od roku 2012. Kromě profesní a osobní přitažlivosti k vážné hudbě přiznává také slabost pro hudbu jazzovou.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.