Adam Václav Michna z Otradovic: Missa III., Vesperae Beatae Mariae Virginis, Litaniae B.M.V. Ä 8

Adam Michna z Otradovic má v poslední době štěstí. Interpreti i firmy mu začínají věnovat zaslouženou pozornost, a tak se v povědomí posluchačů z autora několika roztomilých písniček stává zručný a v mnohém směru okouzlující skladatel. Nová michnovská deska, o jejímž vzniku jsme referovali v předchozím čísle (HARMONIE 3/04), byla připravována s obdivuhodnou péčí. Na první pohled upoutá decentní přebal s reprodukcí mariánského obrazu A. Danielse, pocházející ze zámku Hrádek u Nechanic, mnohé jistě potěší drobnost, že komentář k nahrávce začíná, jak se na tuzemský label sluší, češtinou a že nebyly ošizeny ani překlady latinských textů skladeb. Podobně byla pojata i dramaturgie, která až na dva žalmy (Dixit Dominus , Laudate pueri ) přináší samé premiérové snímky: Missu III. ze sbírky Sacra et litaniae , loretánské litanie ze sbírky Officium Vespertinum a mariánské nešpory, sestavené z antifon, žalmů a Magnificat téže sbírky. Jak mše, tak i nešpory byly na základě dobových pramenů "doplněny" o chorální složku.

Soubor Societas Incognitorum pod vedením Eduarda Tomaštíka se rozhodl ke své, teprve druhé, desce přizvat Scholu Gregorianu Pragensis . Do určité míry riskantní, odvážný a sebejistý krok se jim vyplatil - těžko bychom u nás hledali kvalitnější interprety chorálu, navíc na světově srovnatelné úrovni - a vedle "služebně starších" kolegů obstáli až na pár drobných detailů se ctí. Pro chorální vstupy zvolil vedoucí Scholy David Eben rozvolněnější, dalo by se říci monumentálnější pojetí jednohlasu. Melodie jsou široce rozezpívány, klenuty do rozsáhlých oblouků a tvoří tím kontrast k živé a drobně ornamentální Michnově hudbě. Jak je u Scholy zvykem, velká pozornost je věnována textu, a to nejen výslovnosti, ale i koordinaci s melodiemi, jež jsou tu rozhýbány skutečně až do barokních záhybů. Zpěvy mají svou důstojnost, atmosféru a půvab.

Societas Incognitorum je v mnoha ohledech příjemným překvapením. Na první poslech zaujme - srovnatelně se Scholou - pečlivá práce s výslovností, zřetelnost, srozumitelnost v sólových i sborových částech. Daří se jim úspěšně dílo vypointovat, dodat mu jiskru a vtip, ať už jde o barokně "rozmilou" mši, nebo o virtuóznější a sólově náročné nešpory. Zpěvákům byli vynikající oporou přizvaní hráči, například skvěle artikulující houslistky Jana Chytilová a Elen Machová. Sólisté s komorními hlasy úspěšně dodávají skladbám patřičný výraz a afekt, překvapí také tím, jak dobře se pojí dohromady. Měkký, něžný až sladce znějící soprán Yvetty Fendrichové (Nisi Dominus, Regina caeli ) a alt Daniely Tomaštíkové-Čermákové (Magnificat , Ave Regina caelorum ) tomuto repertoáru velice sluší, ostřejší, užší a tmavší soprán Jany Chocholaté (Salve Regina ) a mezzosoprán Kateřiny Macháčkové dodávají kontrast, občas jsou ale malinko nevyrovnané co se kvality tónu týče. (Mužské party zpívají tenor E. Tomaštík a basisté Aleš Procházka ve mši, Miroslav Hromádka v nešporách.)

Interpretům se i přes pár drobných nedostatků podařilo navodit příjemnou náladu, mnohý posluchač bude možná potěšen, že baroko v tomto podání nevyzní pateticky, nabubřele, přeslazeně, ani "roznábožněle", o to víc energicky a živelně.

Vydavatel: Rosa

Stopáž: 64:34

Nahráli: Societas Incognitorum a hosté, Eduard Tomaštík, Schola Gregoriana Pragensis, David Eben

Body: 5 z 6