čtvrtek, 8. duben 2004

Adam Václav Michna z Otradovic: Missa III., Vesperae Beatae Mariae Virginis, Litaniae B.M.V. Ä 8

Napsal(a) 

booklet booklet
Adam Michna z Otradovic má v poslední době štěstí. Interpreti i firmy mu začínají věnovat zaslouženou pozornost, a tak se v povědomí posluchačů z autora několika roztomilých písniček stává zručný a v mnohém směru okouzlující skladatel. Nová michnovská deska, o jejímž vzniku jsme referovali v předchozím čísle (HARMONIE 3/04), byla připravována s obdivuhodnou péčí. Na první pohled upoutá decentní přebal s reprodukcí mariánského obrazu A. Danielse, pocházející ze zámku Hrádek u Nechanic, mnohé jistě potěší drobnost, že komentář k nahrávce začíná, jak se na tuzemský label sluší, češtinou a že nebyly ošizeny ani překlady latinských textů skladeb. Podobně byla pojata i dramaturgie, která až na dva žalmy (Dixit Dominus , Laudate pueri ) přináší samé premiérové snímky: Missu III. ze sbírky Sacra et litaniae , loretánské litanie ze sbírky Officium Vespertinum a mariánské nešpory, sestavené z antifon, žalmů a Magnificat téže sbírky. Jak mše, tak i nešpory byly na základě dobových pramenů "doplněny" o chorální složku.

Soubor Societas Incognitorum pod vedením Eduarda Tomaštíka se rozhodl ke své, teprve druhé, desce přizvat Scholu Gregorianu Pragensis . Do určité míry riskantní, odvážný a sebejistý krok se jim vyplatil - těžko bychom u nás hledali kvalitnější interprety chorálu, navíc na světově srovnatelné úrovni - a vedle "služebně starších" kolegů obstáli až na pár drobných detailů se ctí. Pro chorální vstupy zvolil vedoucí Scholy David Eben rozvolněnější, dalo by se říci monumentálnější pojetí jednohlasu. Melodie jsou široce rozezpívány, klenuty do rozsáhlých oblouků a tvoří tím kontrast k živé a drobně ornamentální Michnově hudbě. Jak je u Scholy zvykem, velká pozornost je věnována textu, a to nejen výslovnosti, ale i koordinaci s melodiemi, jež jsou tu rozhýbány skutečně až do barokních záhybů. Zpěvy mají svou důstojnost, atmosféru a půvab.

Societas Incognitorum je v mnoha ohledech příjemným překvapením. Na první poslech zaujme - srovnatelně se Scholou - pečlivá práce s výslovností, zřetelnost, srozumitelnost v sólových i sborových částech. Daří se jim úspěšně dílo vypointovat, dodat mu jiskru a vtip, ať už jde o barokně "rozmilou" mši, nebo o virtuóznější a sólově náročné nešpory. Zpěvákům byli vynikající oporou přizvaní hráči, například skvěle artikulující houslistky Jana Chytilová a Elen Machová. Sólisté s komorními hlasy úspěšně dodávají skladbám patřičný výraz a afekt, překvapí také tím, jak dobře se pojí dohromady. Měkký, něžný až sladce znějící soprán Yvetty Fendrichové (Nisi Dominus, Regina caeli ) a alt Daniely Tomaštíkové-Čermákové (Magnificat , Ave Regina caelorum ) tomuto repertoáru velice sluší, ostřejší, užší a tmavší soprán Jany Chocholaté (Salve Regina ) a mezzosoprán Kateřiny Macháčkové dodávají kontrast, občas jsou ale malinko nevyrovnané co se kvality tónu týče. (Mužské party zpívají tenor E. Tomaštík a basisté Aleš Procházka ve mši, Miroslav Hromádka v nešporách.)

Interpretům se i přes pár drobných nedostatků podařilo navodit příjemnou náladu, mnohý posluchač bude možná potěšen, že baroko v tomto podání nevyzní pateticky, nabubřele, přeslazeně, ani "roznábožněle", o to víc energicky a živelně.

Vydavatel: Rosa

Stopáž: 64:34

Nahráli: Societas Incognitorum a hosté, Eduard Tomaštík, Schola Gregoriana Pragensis, David Eben

Body: 5 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.