(Dowland, Caccini, Monteverdi, Molinaro)
Accordone: Marco Beasley – zpěv, Christina Pluhar – loutna. Produkce: Bernhard Trebuch. Text: texty písní a básní v originále (A nebo I), N, A. Nahráno: live, 16. 9. 2001, Radiokulturhaus Sendesaal. Vydáno: 2007. TT: 43:55. DDD. 1 CD ORF CD 498.
Program Dowland in Italia s podtitulem Fakta a fantazie souboru Accordone (tentokrát tvořeného zpěvákem Marcem Beasleym a loutnistkou Christinou Pluhar ) je krásnou ukázkou toho, jak živě a bezprostředně působivý zážitek mohou současným posluchačům přinést hudebníci zabývající se takzvanou historicky poučenou interpretací a vědeckým studiem starých traktátů. CD je živým záznamem koncertu konaného před šesti lety a jak už název napovídá, tematicky vychází z Dowlandova putování po Itálii. Zaznívají tu tedy nejen Dowlandovy písně, ale i hudba jeho současníků, se kterou se v Itálii mohl setkat. Vše je rámováno jednak dobovou poezií, jednak texty, které znějí jako zápisky z Dowlandova deníčku – zde je tedy zřejmě ona fantazie z podtitulku. Booklet obsahuje pouze zpívané a recitované texty (ještě ve zvláštním řazení – nejprve ve dvou sloupcích texty v originále buď anglickém nebo italském a v němčině, poté znovu vše v angličtině). Na soupisu tracků nejsou tyto vstupy vůbec uvedeny – můžeme se tak jen domnívat, že jsou dílem Marca Beasleyho, který byl autorsky činný i u svých předchozích projektů. Velice hezky však vytvářejí kontext znějící hudby, dotvářejí zážitek až k „multimediálním“ představám – skoro by se nám chtělo věřit, že součástí koncertu byla i projekce autentických záběrů Dowlanda nasávajícího různé vůně italských krajin, takové obrazy se nám mohou promítat před očima… Marco Beasley vše interpretuje s maximální snahou o porozumění textu a vyjádření jeho nuancí, Christina Pluhar ho dokonale podporuje. Kromě úchvatného poetického zážitku se publikum i baví – při parodicky patetickém přednesu květnatého oslovení či ukázce neapolského nářečí. Marco Beasley si tento projekt stvořil přímo na tělo (uplatňuje tu své italsko-anglické kořeny) a je svělé, že jej ORF vydal ve své edici staré hudby. (Nemohu si ještě odpustit srovnání s jinou osobností, která se nedávno snažila o zpopularizování Dowlandovy hudby – rockerem Stingem. Interpretační kvality, ale i nápaditost a přitom autentičnost jsou jednoznačně na straně Marca Beasleyho.)
Body: 5 z 6
