Accentus: Transcriptions - Barber, Mahler, Bach, Chopin, Ravel, Wolf, Berg, Debussy

Francouzský pěvecký sbor Accentus pod vedením sbormistryně Laurence Equilbey vytvořil při příležitosti desátého výročí svého založení velmi zajímavý, snad i trochu kontroverzní projekt. Sbor provozuje především repertoár a cappella a jeho cílem je také podporovat novou tvorbu a aktivně se podílet na současném hudebním dění. Jelikož pociťují nedostatek vokálních a cappella děl z období pozdního romantismu a impresionismu, která by se vyrovnala dobovým skladbám instrumentálním, obohacují svůj repertoár o transkripce původně instrumentálních a vokálně-instrumentálních děl. Úvodní skladbu, Adagio pro smyčce , upravil pro sbor (s textem Agnus Dei ) sám autor, Samuel Barber. Další úpravy vytvořili Knut Nystedt, Franck Krawczyk, Gérard Pesson a Clyton Gottwald. Převod instrumentální skladby do vokální podoby však není jen změnou instrumentace a tedy tónové barvy; zásadním momentem je také otextování skladby. Tento problém odpadá u písní, kde sbor vlastně pouze nahrazuje klavírní doprovod, text už je tu původní součástí díla. Ovšem u čistě instrumentálních skladeb se k již hotové, svébytné hudební struktuře přidává další samostatně existující útvar - text. Poetická náplň obou složek se může doplňovat, ale také střetávat. Hrozí tu také, že dříve soběstačná hudba je nyní degradována pouze na prostředek, který je nositelem informace - textu. V tomto smyslu za méně vydařené považuji transkripce Chopinových klavírních skladeb, které vzbuzují dojem, že text (Lacrimosa a Lulajzé, Jezuniu ) je do nich implantován místy trochu násilně. Snad by lépe vyzněly jako pouhá vokalíza. Bez konkrétního, neustále dokola omílaného textu by si uchovaly více poezie. Oproti tomu stěžejní skladba Kein deutscher Himmel (Adagietto z Mahlerovy 5. symfonie ) vytváří s koláží textů německého básníka Augusta von Platena velmi zajímavý celek - zřejmě právě proto, že jde o koláž, takže se tu nestřetává vybroušená forma textu s hudební strukturou. Text tu nejen přináší konkrétní náladu, ale velkou roli hraje i jeho zvukomalebnost. Samostatnou kapitolou je výkon sboru. Bezchybná intonace, dokonale sjednocená barva hlasů (snad jen basy by mohly být trochu sametovější), naprosto precizní práce s dynamikou, výborné sólové vstupy, perfektní výslovnost. Equilbey nezapře své studium ve Vídni - Wolfovy a Mahlerovy skladby znějí opravdu autenticky "německy" oproti Ravelovým a Debussyho "pavučinkám". Pěveckému sboru Accentus můžeme jen přát, aby našel další hudební skladatele, kteří dají jeho prostřednictvím vyznít kouzlu lidského hlasu.

Vydavatel: Naive / Classic

Stopáž: 52:22

Body: 5 z 6