booklet
Francouzský pěvecký sbor
Accentus pod vedením sbormistryně
Laurence Equilbey vytvořil při příležitosti desátého výročí svého založení velmi zajímavý, snad i trochu kontroverzní projekt. Sbor provozuje především repertoár a cappella a jeho cílem je také podporovat novou tvorbu a aktivně se podílet na současném hudebním dění. Jelikož pociťují nedostatek vokálních a cappella děl z období pozdního romantismu a impresionismu, která by se vyrovnala dobovým skladbám instrumentálním, obohacují svůj repertoár o transkripce původně instrumentálních a vokálně-instrumentálních děl. Úvodní skladbu,
Adagio pro smyčce , upravil pro sbor (s textem
Agnus Dei ) sám autor, Samuel Barber. Další úpravy vytvořili Knut Nystedt, Franck Krawczyk, Gérard Pesson a Clyton Gottwald. Převod instrumentální skladby do vokální podoby však není jen změnou instrumentace a tedy tónové barvy; zásadním momentem je také otextování skladby. Tento problém odpadá u písní, kde sbor vlastně pouze nahrazuje klavírní doprovod, text už je tu původní součástí díla. Ovšem u čistě instrumentálních skladeb se k již hotové, svébytné hudební struktuře přidává další samostatně existující útvar - text. Poetická náplň obou složek se může doplňovat, ale také střetávat. Hrozí tu také, že dříve soběstačná hudba je nyní degradována pouze na prostředek, který je nositelem informace - textu. V tomto smyslu za méně vydařené považuji transkripce Chopinových klavírních skladeb, které vzbuzují dojem, že text (
Lacrimosa a
Lulajzé, Jezuniu ) je do nich implantován místy trochu násilně. Snad by lépe vyzněly jako pouhá vokalíza. Bez konkrétního, neustále dokola omílaného textu by si uchovaly více poezie. Oproti tomu stěžejní skladba
Kein deutscher Himmel (
Adagietto z Mahlerovy
5. symfonie ) vytváří s koláží textů německého básníka Augusta von Platena velmi zajímavý celek - zřejmě právě proto, že jde o koláž, takže se tu nestřetává vybroušená forma textu s hudební strukturou. Text tu nejen přináší konkrétní náladu, ale velkou roli hraje i jeho zvukomalebnost. Samostatnou kapitolou je výkon sboru. Bezchybná intonace, dokonale sjednocená barva hlasů (snad jen basy by mohly být trochu sametovější), naprosto precizní práce s dynamikou, výborné sólové vstupy, perfektní výslovnost. Equilbey nezapře své studium ve Vídni - Wolfovy a Mahlerovy skladby znějí opravdu autenticky "německy" oproti Ravelovým a Debussyho "pavučinkám". Pěveckému sboru Accentus můžeme jen přát, aby našel další hudební skladatele, kteří dají jeho prostřednictvím vyznít kouzlu lidského hlasu.
Vydavatel: Naive / Classic
Stopáž: 52:22
Body: 5 z 6
