úterý, 8. březen 2016

Zvukopis výletu do psychedelické reality

Napsal(a) 

Foto Karel Šuster Foto Karel Šuster

Přicházejíce do dvorany Českého muzea hudby, obestírá nás –  ještě před hodinou začátku koncertu – jakási podprahová zvuková aura, elektronický opar, ale i akustické motivky či tóny, hudebníci se svými nástroji dekorativně postávají na ochozech nebo přecházejí, mizí a zase se objevují v průhledech na schodiště, občas se hudební kulisa vzedme ke krátkému jazzovému jamíčku. Informaci o programu – třídílném cyklu Fausta Romitelliho Professor Bad Trip – dostáváme z éteru, všechno je tak jiné, že když koncert skutečně začne, necháváme Petera Vrábela přijít v tichu, do něhož zůstáváme pohrouženi až do konce.

Orchestr Berg zahájil 7. března svou už 16. sezonu a jak je jeho zvykem, nabídl opět zážitek nečekaný a jedinečný. Fausto Romitelli je italský skladatel, jehož odkaz je limitován jeho předčasnou smrtí ve věku 41 let v roce 2004. Studoval u Franca Donatoniho, zaujal ho Giacinto Scelsi, umělecky dozrál pod vedením Gérarda Griseye a Tristana Muraile ve Francii a zkušenostmi z IRCAMu. V současné době jsme svědky jeho čím dál intenzivnějšího druhého života v podobě častého uvádění jeho děl vynikajícími hudebníky a soubory na světových koncertních pódiích. Orchestr Berg se na tento reinkarnační proces napojil už před pěti lety nastudováním a uvedením Romitelliho videoopery Index of Metals a zdá se, že skladatelova poetika pro něho má stále stejně silný náboj potřebný k tomu, aby ze své vysoké laťky neslevil.

Trilogie Professor Bad Trip pochází z období 1998-2000, jednotlivé části jsou označeny „lessons“ a velmi zhruba řečeno, mají srovnatelný zvukový průběh počínaje repetitivním, lidský dech evokujícím vstupem přes změť, zdánlivý chaos, který však má pevnou strukturu, až po závěrečný útlum, po první a druhé části prolnutý – na recenzovaném koncertě – do obrazové projekce s doprovodem elektronické stopy. V titulu kompozice se Romitelli odvolává na undergroundového výtvarníka Gianlucu Lericiho, který pod touto přezdívkou vytvářel své umělecké vize, a promítá se do ní i skladatelova spřízněnost s dalším experimentátorem s drogami, francouzským spisovatelem a malířem Henrim Michauxem nebo s figurativním malířem Francisem Baconem (jeho triptychem Studie k autoportrétu). Klasické instrumentarium (housle, viola, violoncello, flétna, klarinet, klavír, bicí, v částech II a III ještě trubka) je doplněno o elektrickou kytaru a baskytaru, alternativně hráči hrají též na foukací harmoniku, ladičku nebo kazoo. V hudebním proudu dominuje obsese, neklid, nejednoznačnost. Různorodý materiál se vzpírá organizaci v celcích i v detailech, slovy autora „objekty sotva zformované se okamžitě zase roztékají“. Sluchem se těžko něčeho zachytit, a pokud se to podaří, zjistíte, že vězíte ve smyčce nebo se držíte nějaké prodlevy a proud se žene dál bez vás.

Před nelehký úkol staví partitura i dirigenta – chaos si neříká o řád, nýbrž o možnost projevit se. Obzvláště náročná je v tomto směru první část, Peter Vrábel spolehlivě provedl soubor všemi třemi. Orchestr Berg v březnové sestavě hrál skvěle a zmiňuji-li jmenovitě především Štěpána Filípka a Martina Opršála, je to proto, že amplifikované violoncello má v druhé části exponované a nesmírně efektní sólo a part bicích v této partituře dává prostě vyniknout kreativitě perkusionisty, ale výborní byli všichni.

Pro úplnost nutno zmínit, že koncert provázel light design (Pavla Beranová), složka, která nepříliš nápaditou hrou bloudivých světel a stínů tentokrát zůstala hodně vzadu za hudbou i projekcí (Dimitri Berzon).

Do jaké míry byl březnový koncert Orchestru Berg v plně obsazené dvoraně Českého muzea hudby trojtripem anebo komorní kakofonií, záleželo nepochybně na otevřenosti každého z přítomných, ale protože publikum, které chodí na bergovské koncerty, otevřené je a vítá každou novou výpravu do dosud nepoznaných zákoutí soudobé moderní hudby, ze závěrečných ovací lze soudit, že tripy rozhodně nedopadly „špatně“.

Wanda Dobrovská

Vystudovala hudební vědu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, svému oboru se věnovala na Akademii věd a také jako redaktorka hudební edice nakladatelství H&H (Nová nauka o harmonii od Aloise Háby). Specializuje se na soudobou hudbu, moderuje záznamy a přenosy koncertů, připravuje hudebně-publicistické pořady, píše články pro Harmonii nebo do Týdeníku Rozhlas. Připravuje a moderuje hudební bloky pro vysílání digitální stanice D-dur.

 

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.