pondělí, 5. prosinec 2011

Zuzana Lapčíková v Senátu

Napsal(a) 

Zuzana Lapčíková v Senátu, foto Jiří Sláma Zuzana Lapčíková v Senátufoto: Jiří Sláma

Sympatickým krédem občanského sdružení Česká kultura a jejího předsedy Jana Páleníčka je podpora a šíření kvalitní, většinou komorní, hudby v kvalitní interpretaci v různých koutech republiky. V Praze pořádá se Senátem Parlamentu ČR Malostranské komorní slavnosti. Kromě dobré hudby to má i určitý veřejný sympatický akcent, neboť lidé nemusí platit vstupné a hlavní sál Valdštejnského paláce je aspoň někdy přístupný normálním lidem, i když každý musí projít ponižující bezpečnostní kontrolou. Úvodní večer 2. 10. patřil dokonale sehrané a fascinujícím způsobem muzicírující dvojici Zuzana LapčíkováJosef Fečo . Paní Lapčíková hrála a zpívala především vlastní zpracování lidových písní (některé melodie byly převzaty ze sbírky Františka Sušila) a po svém upravila od Leoše Janáčka píseň Putovali hudci . Možná bych našel u nás i venku cimbalisty s hbitějšími paličkami, ale neznám kreativnějšího hráče na tento nástroj. Jeho lidový základ povýšila na velké umění. Poslouchat jejich improvizace a jazzová zákoutí, kam se až dostali, bylo silným zážitkem. Každá píseň byla jiným příběhem, jiným světem a tedy i jiným zpracováním. Cimbalistka si dovolila dokonce „přepych“, že některé části zpívala bez cimbálu, pouze s kontrabasem. Byla to nejkomornější prezentace lidových písní, jakou jsem slyšel! Kdybych měl uvést, co mne nejvíce zasáhlo, tak to byly písně Navrátilec , Šla má milá pro vodu , V poli stojí leština , Vydala máti , Mamko moja mamkoZaleť sokol .

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.