sobota, 31. prosinec 2022

Zpíváme a máme k tomu důvod (Jiří Suchý, Semafor, Adeste fideles)

Napsal(a) 

Martina Janková, Jaromír Nosek, foto Petra Hajská Martina Janková, Jaromír Nosekfoto: Petra Hajská

Vánoční koncerty souboru Collegium Marianum mají pokaždé originální kouzlo. Někdy jsem byl svědkem víceméně tradičního koncertu, jindy zázraku stvoření něčeho výjimečného, jako tomu bylo kdysi ve spolupráci s divadlem Buchty a loutky nebo s Hanou Blažíkovou.

Dne 29. prosince 2022 se Barokní podvečer Adeste fideles uskutečnil v kostele sv. Šimona a Judy. Jeho úhelným kamenem byla evropsky etablovaná sopranistka Martina Janková. Byl to sice večer tradiční, nepřekvapivý, ale interpretačně špičkový, navíc pro mě i trochu objevný. Například po ukázkách z vánočního oratoria Il Verbo in came Nicoly Porpory a kantáty Dormi, o ninnoNasce il Verbo e non favella Cristofara Caresana jsem zatoužil slyšet celé kompozice.

, foto Petra Hajská foto: Petra Hajská

Večer otevřel virtuózně zahraný Koncert „Le dolcezze e l’amarezze della notte“ D dur Johanna Josepha Fuxe. Ostatně i další instrumentální čísla byla podobně poutavá – jak vánočně houpavé Pastorale per la Notte di Natale Johanna Davida Heinichena, tak Vivaldiho Flétnový koncert e moll v excelentním podání Jany Semerádové.

Hlas Martiny Jankové sice už nemá svěžest mládí, zato stále měkkost, barevnost, technickou suverenitu a nesmírnou interpretační zkušenost, takže Vivaldiho moteto O qui coeli terraeque serenitatis i půvabný dialog se sólovou flétnou Jany Semerádové v Bononciniho O Virgo gratiosa byly báječné. Sólový výstup basbarytonisty Jaromíra Noska v árii Quae es ista tam pulchra tam cara Johanna Josepha Fuxe (hudební sbírka pražské katedrály sv. Víta) byl hlasově příjemný a technicky téměř bezchybný a jeho spolupráce s paní Jankovou ve výběru ze sbírky Capella Regia Musicalis Václava Karla Holana Rovenského okouzlující. Oba pěvci své nadšení přenesli i na auditorium… Kouzelná byla nejen tečka – Vánoční magnét a střelecČeské mariánské muziky Adama Václava Michny z Otradovic –, ale i přídavek, Rovenského Narodil se Krystus Pán.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.