Zpěv jako projev dobré vůle

Letos již patnáctý benefiční koncert se uskutečnil 22. listopadu v kostele sv. Šimona a Judy na Starém Městě v Praze. Byl zorganizován advokátní kanceláří Kocián, Šolc a Balaštík ve prospěch Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Na programu byla česká a světová písňová tvorba v podání sboru Bambini di Praga za řízení Blanky Kulínské a Lukáše Jindřicha a české pěvkyně Hannah Esther Minutillo , za klavírního doprovodu Martina Fily . V prvé polovině předvedli dětští zpěváci svůj stále velmi vysoký standard, soubor zdobí vzácná hlasová kultura, zřídka slýchaná průzračná čistota vedení hlasů i naprostá intonační jistota, snad ještě cennější je však přirozená muzikálnost i pěvecká inteligence. Jsou tu sice patrné rozdíly ve vyrovnanosti jednotlivých skupin, hned risposty v úvodním Orlandově Echu odhalily jisté manko starších délesloužících ročníků, ale to je přirozený proces obnovy, kterým prochází každé sborové těleso. V populárně komponované dramaturgii večera zazněly trojnásobná Ave Maria , Poulencova, Kodályho, i ta nejslavnější, Gounodova úprava Bacha, zde navíc v harmonizované úpravě pro sbor, která tím, že exponuje hlasy převážně mimo tessituru jejich přirozeného rozsahu, vydatně prověřila technickou vyspělost tělesa. Tři hádanky Pavla Vranického byly spíše jen jakousi raritkou, zatímco Brittenova A Ceremony of Carols byla vyvrcholením večera před přestávkou, byť klavír tu zněl jako zcela neuspokojivá náhrada originální harfy. V druhé polovině zazněly dva písňové cykly, Dvořákovy Cigánské melodie a Ej srdenko moje od Klementa Slavického, ve kterých se Hannah Minutillo, operní pěvkyně mezinárodního renomé, představila i jako kvalitní interpretka komorního žánru. Její ušlechtilý mezzosoprán světlejšího témbru zaujme vysokou tónovou kulturou, střízlivě uměřeným projevem, i pečlivou dikcí. Technická suverenita je samozřejmostí, výrazový rejstřík Minutillo neobsahuje sice příliš mnoho hýřivých poloh, její barevná paleta je poněkud redukovaná, na obou koncích jaksi stlačená, ale nepůsobí to jako ochuzení díky tomu, že se její projev opírá o samé pečlivě vybrané krásné tóny. Výšky i nejvyšší dynamické polohy jsou oslnivé, byť trochu technicky vykroužené; zatímco ve Dvořákovi Minutillo s tímto přístupem slavila úspěch, árie z Hindemithova Cardillaca vyzněla trochu matně. V závěru se síly všech spojily a ve vkusných úpravách Franze Schuberta (další Ave Maria), Césara Francka (Panis Angelicus ) a Georgese Bizeta (Agnus Dei ) bylo předvedeno s imponující názorností, v čem tkví krása sborového i sólového zpěvu.