čtvrtek, 22. duben 2010

Zpěv jako projev dobré vůle

Napsal(a) 

Letos již patnáctý benefiční koncert se uskutečnil 22. listopadu v kostele sv. Šimona a Judy na Starém Městě v Praze. Byl zorganizován advokátní kanceláří Kocián, Šolc a Balaštík ve prospěch Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Na programu byla česká a světová písňová tvorba v podání sboru Bambini di Praga za řízení Blanky KulínskéLukáše Jindřicha a české pěvkyně Hannah Esther Minutillo , za klavírního doprovodu Martina Fily . V prvé polovině předvedli dětští zpěváci svůj stále velmi vysoký standard, soubor zdobí vzácná hlasová kultura, zřídka slýchaná průzračná čistota vedení hlasů i naprostá intonační jistota, snad ještě cennější je však přirozená muzikálnost i pěvecká inteligence. Jsou tu sice patrné rozdíly ve vyrovnanosti jednotlivých skupin, hned risposty v úvodním Orlandově Echu odhalily jisté manko starších délesloužících ročníků, ale to je přirozený proces obnovy, kterým prochází každé sborové těleso. V populárně komponované dramaturgii večera zazněly trojnásobná Ave Maria , Poulencova, Kodályho, i ta nejslavnější, Gounodova úprava Bacha, zde navíc v harmonizované úpravě pro sbor, která tím, že exponuje hlasy převážně mimo tessituru jejich přirozeného rozsahu, vydatně prověřila technickou vyspělost tělesa. Tři hádanky Pavla Vranického byly spíše jen jakousi raritkou, zatímco Brittenova A Ceremony of Carols byla vyvrcholením večera před přestávkou, byť klavír tu zněl jako zcela neuspokojivá náhrada originální harfy. V druhé polovině zazněly dva písňové cykly, Dvořákovy Cigánské melodieEj srdenko moje od Klementa Slavického, ve kterých se Hannah Minutillo, operní pěvkyně mezinárodního renomé, představila i jako kvalitní interpretka komorního žánru. Její ušlechtilý mezzosoprán světlejšího témbru zaujme vysokou tónovou kulturou, střízlivě uměřeným projevem, i pečlivou dikcí. Technická suverenita je samozřejmostí, výrazový rejstřík Minutillo neobsahuje sice příliš mnoho hýřivých poloh, její barevná paleta je poněkud redukovaná, na obou koncích jaksi stlačená, ale nepůsobí to jako ochuzení díky tomu, že se její projev opírá o samé pečlivě vybrané krásné tóny. Výšky i nejvyšší dynamické polohy jsou oslnivé, byť trochu technicky vykroužené; zatímco ve Dvořákovi Minutillo s tímto přístupem slavila úspěch, árie z Hindemithova Cardillaca vyzněla trochu matně. V závěru se síly všech spojily a ve vkusných úpravách Franze Schuberta (další Ave Maria), Césara Francka (Panis Angelicus ) a Georgese Bizeta (Agnus Dei ) bylo předvedeno s imponující názorností, v čem tkví krása sborového i sólového zpěvu.

Ivan Žáček

Vystudoval hudební vědu na Karlově Universitě, věnuje se hudební a operní kritice, a divadlu vůbec. Je členem různých divadelních porot, byl dramaturgem Státní opery, sedm biblických let sloužil v Radě Národního divadla. Jako filmolog se v Národním filmovém archívu zabýval výzkumem vztahu hudby a filmu, z té doby pochází řada felliniovských studií, překladů filmologických a muzikologických textů. Působil jako režisér a autor českých dialogů či překladatel, je za ním více než jedna stovka filmů. Dnes dělí svůj čas mezi divadlo a hudbu. Kromě Harmonie píše do Divadelních novin, Hudebních rozhledů, i do časopisu Svět a divadlo. Svými texty však zamořil i Týden, Kritickou přílohu RR, Lidové noviny, MF frontu dnes, Reflex. Překládá divadelní hry, odborné studie i knihy (Harold C. Schonberg, Životy velkých skladatelů).

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.