úterý, 19. listopad 2002

Znovuotevření Rudolfina

Napsal(a) 

Znovuotevření Rudolfina Znovuotevření Rudolfina
Shodou okolností byl koncert Českého komorního orchestru 24. 9. vůbec první akcí po srpnové povodňové kalamitě v Rudolfinu. Vystoupil s jásavým programem: Malou suitou Iši Krejčího, Serenádou č. 2 Bohuslava Martinů, Tanci pro harfu a smyčce Clauda Debussyho a Serenádou Es dur Josefa Suka. Všechny skladby, každá svým způsobem, hovořily o preciznosti přípravy, propracovanosti souhry a zvukové čistotě. Hudba Iši Krejčího měla brisknost rytmických rafinovaností rychlých vět i přilnavost melodičnosti pomalé druhé věty, v hudbě Martinů bylo exelentní nástrojové souznění ve skupinách prvních a druhých houslí s violami dovedené až k průzračné jednotnosti. Jana Boušková přednesla s orchestrem Debussyho Tance brilantně v technických pasážích, s prchavou efemérností impresionistické nálady v celku nádherné skladby a byla právem odměněna ovacemi. Provedení Sukovy Smyčcové serenády je vždy posluchačským svátkem, pro interprety pak bez výjimky prubířským kamenem. Neopakovatelná rozezpívanost melodií dává orchestru ve všech větách nespočet příležitostí se zaskvět entuziastickou souhrou, stejně jako mu klade nebývale nástrah, ať už v souhře samé nebo v průhledné intonaci. Český komorní orchestr se právě touto interpretací podepsal pod soupis těch, jimž vévodí proslavená Talichova nahrávka. Ondřej Kukal za dirigentským pultem podtrhl vše, co v Sukově hudbě nalézáme a chceme slyšet, docílil elitní čistoty hráčské souhry a precizní jistoty. Hráči propojeni v jeden celek sólistického typu opravdu jednotně "vydechovali" společně klenuté fráze a dali posluchači opojení z hudby, které neslýchá často. Skvělý zážitek.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.