Nastudování Rózsova houslového koncertu je v koncertní dráze Františka Novotného logickým pokračováním už v 90. letech započaté linie uvádění českých premiér děl významných skladatelů USA (Serenade after Plato's Symposium Leonarda Bernsteina, houslové koncerty Ericha Wolfganga Korngolda a Samuela Barbera). K jejich provádění jej předurčuje jak jeho technická jistota, tak noblesa a šarm projevu a tyto vlastnosti propůjčil i skladbě Miklóse Rózsy. Rózsův houslový koncert vychází z klasického třívětého formového schématu, dopřává velký prostor sólistovi (jen například kadence 1. věty je téměř samostatnou etudou nejvyšší technické náročnosti) a zaujme mnoha zvukovými apartnostmi (například „rozhovor“ houslí s bicími a později s trombony ve třetí větě představuje kabinetní ukázku nevšední skladatelovy zvukové představivosti!). František Novotný v příkladné spolupráci s dirigentem Christophem Campestrinim odvedl brilantní, všestranně přesvědčivý výkon, který publikum ocenilo dlouhotrvajícím potleskem.
Pro úplnost dodejme, že znamenitým prvním číslem koncertu bylo Webernových Pět kusů pro orchestr op. 10 , jež dirigent spolu s 21 členy Státní filharmonie Brno (skladba je vzdor svému názvu psána pro vesměs sólově obsazené hlasy) pečlivě modeloval do působivého, jemného přediva barev rozsetých po jednotlivých tónech. Posledním číslem „oficiálního“ programu byla Beethovenova Symfonie č. 6 F dur – Pastorální .
