Mozartovský program středně velkého obsazení Pražských symfoniků , Pražského komorního sboru a sboru Severoněmeckého rozhlasu měl ve Smetanově síni (25. 2.) opodstatnění hlavně díky dirigentovi - byl jím vyhlášený salcburský a tedy i mozartovský interpret Leopold Hager . A skutečně - Mozartova duchovní hudba zněla znalecky, velmi propracovaně a pozorně, v detailním pohledu možná až s výrazně osobitou dikcí. Loretánské litanie jsou nicméně poměrně nevzrušivou kompozicí, v níž tenorista Tomáš Černý , jinak slušně zpívající, trochu zaplaval, v níž se basista Tomáš Jindra nijak výrazně neprojevil a mezzosopranistka Jana Sýkorová zajímavým hlasem nestačila nevelkým partem výrazněji zaujmout; je to kompozice, v níž by sopranistka Simona Houda-Šaturová potřebovala vyšší hlasovou polohu, aby lépe vynikla. V Mozartově vrcholné Mši c moll takovou šanci po boku sopranistky Katalin Halmaiové dostala a plně ji s koloraturami i pěkným přednesem lyrických kantilén využila. Druhá ze skladeb večera byla i sama o sobě zajímavější. Orchestr hrál velmi stylově, ale tento repertoár pochopitelně poutá pozornost hlavně vokální složkou. Sbory zpívaly v obou partiturách společně velice vyrovnaně, jejich zvuk byl profesionální.
Zveřejněno v
Kritiky
Petr Veber
Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.
