Mozartovský program středně velkého obsazení Pražských symfoniků , Pražského komorního sboru a sboru Severoněmeckého rozhlasu měl ve Smetanově síni (25. 2.) opodstatnění hlavně díky dirigentovi – byl jím vyhlášený salcburský a tedy i mozartovský interpret Leopold Hager . A skutečně – Mozartova duchovní hudba zněla znalecky, velmi propracovaně a pozorně, v detailním pohledu možná až s výrazně osobitou dikcí. Loretánské litanie jsou nicméně poměrně nevzrušivou kompozicí, v níž tenorista Tomáš Černý , jinak slušně zpívající, trochu zaplaval, v níž se basista Tomáš Jindra nijak výrazně neprojevil a mezzosopranistka Jana Sýkorová zajímavým hlasem nestačila nevelkým partem výrazněji zaujmout; je to kompozice, v níž by sopranistka Simona Houda-Šaturová potřebovala vyšší hlasovou polohu, aby lépe vynikla. V Mozartově vrcholné Mši c moll takovou šanci po boku sopranistky Katalin Halmaiové dostala a plně ji s koloraturami i pěkným přednesem lyrických kantilén využila. Druhá ze skladeb večera byla i sama o sobě zajímavější. Orchestr hrál velmi stylově, ale tento repertoár pochopitelně poutá pozornost hlavně vokální složkou. Sbory zpívaly v obou partiturách společně velice vyrovnaně, jejich zvuk byl profesionální.
