úterý, 10. březen 2015

Zjasněná veronská noc v paganinském rámu

Napsal(a) 

Alexander Melnikov, foto Petra Hajská Alexander Melnikovfoto: Petra Hajská

Tři koncerty České filharmonie na konci února (25. – 27. 2.) původně lákaly na první české hostování klavírní komety posledních čtyř let – Daniila Trifonova. Bohužel nepřijel a náhradníkem se stal Alexander Melnikov. Jiří Bělohlávek jej s orchestrem spolehlivě podepřel v Rapsodii na Paganiniho téma, op. 43, Sergeje Rachmaninova. Melnikov nabídl technicky téměř stoprocentní výkon, leč „jen“ profesorský, bez zvukového lesku a ohně. Litoval jsem neúčasti Trifonova. Jeho nenápadnost si však dokáže získat posluchače. Proto mělo živý ohlas i přídavkové Skrjabinovo Preludium.

Úvodní Čajkovského předehra Romeo a Julie měla několik nádherných míst, které mi oblažily srdce. Bylo to spíše decentní než ostře citově exponované (à la Rattle nebo Barenboim) a orchestr pro mě znovu potvrdil, že Čajkovskij je pro něj stejnou parketou jako Dvořák!

Vrchol koncertu však patřil Arnoldu Schönbergovi.  Z provedení Zjasněné noci jsem měl podobně silný prožitek jako z komorní verze v podání Ebène Quartetu na Dvořákově Praze 2014. Zde bylo přirozeně více emocí a méně intimity a záchvěvů duše (v praxi nádherné tektonické oblouky a menší dynamické vlny). Excelentní vizitka smyčců České filharmonie jako nejkompaktnější skupiny mezi českými orchestry (výborné sólové vstupy koncertního mistra Radima Kresty, violisty Jaroslava Pondělíčka a cellisty Václava Petra). Občas jako by se otevřelo hudební nebe, tak silné to bylo, viz například posledních asi dvacet taktů.

(Na závěr si nemohu odpustit vzkaz koncertnímu mistru: Pane Kresto, v celém kulturním světě je dobrou tradicí, že koncertní mistr vyjádří za orchestr v úvodu úctu platícímu auditoriu úklonou.) 

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.