Pátý ročník festivalu pravoslavné hudby Archaion kallos
Skladatelka, pěvkyně, básnířka, malířka či múza – žena jako tvůrkyně duchovního umění se stala výsostným tématem letošního ročníku festivalu hudby východního křesťanství Archaion kallos. Festival se koná každoročně v říjnu a má tu čest být jediným festivalem pravoslavné hudby u nás. Tentokrát představil pod názvem Žena v hudbě východního křesťanství různé role ženy v umění pravoslavného ritu.
Hned úvodní koncert festivalu vzdal hold osobnosti nanejvýš pozoruhodné – skladatelce sv. Kasii, jedné z nejvýznamnějších žen křesťanské hudby vůbec. Sv. Kasia (9. stol.), byzantská skladatelka, básnířka a mniška, vyměnila lesk a slávu královského paláce za duchovní život v klášteře, a ačkoli nebyla jedinou skladatelkou své doby, dílo ostatních se nedochovalo. Můžeme tedy říci, že jde o nejstarší skladatelku, jejíž dílo známe. Její tvorba byla dokonce natolik vlivná, že zastínila ostatní skladatele své doby. Český odborník na byzantskou hudbu prof. Evžen Kindler k tomu říká: „Pro nás je vhodné, abychom si ještě uvědomili, že uměleckoliturgická tvorba Kasie byla na vrcholu v době, kdy dospívali svatí Cyril a Metoděj, takže lze těžko přijmout myšlenku, že by nebyli pod vlivem její tvorby.“
Navzdory jejímu výsadnímu postavení v dějinách evropské hudby je možné, že zahajovací koncert festivalu Archaion kallos byl první, který u nás prezentoval tvorbu této skladatelky. Svatá Kasia zde však nebyla představena jen jako tvůrkyně, ale také jako inspirační zdroj pro dnešní skladatele a skladatelky, a to jak zahraniční, tak i české. Posluchači koncertu Sv. Kasia – pocta nejstarší skladatelce křesťanské hudby (6. 10. 2014) měli vzácnou možnost si ten večer vyposlechnout hned několik premiér skladeb, ovlivněných tvorbou této osobnosti.
Festival tradičně premiéruje díla českých autorů a letos se pera chopily ženy-skladatelky, které pro Archaion kallos napsaly niterné skladby Kassia’s Bridge (Sylva Smejkalová) a Ek Rizis Agathis (Jana Vöröšová), jež propojily dávné se současným. Premiérového provedení se v Čechách dočkalo i zhudebnění tzv. Troparu sv. Kasie (Žena do množství hříchů upadlá) renomovaného britského skladatele Ivana Moodyho. Všechny tyto skladby zazněly v podání ženského sboru Iuventus paedagogica.
V druhé části jako by se atmosféra koncertu proměnila a k uměleckému zážitku se přidal i silný prožitek duchovní, to když se chrámem sv. Cyrila a Metoděje rozezněl Tropar sv. Kasie ve zhudebnění výjimečného postbyzantského skladatele Petra Peloponnisia, které pro svůj ženský Philokallia ensemble upravil jeho umělecký vedoucí Marios Christou (současně ředitel festivalu). Krásný zvuk obou sborů spolu s hlasy vynikajících sólistek z Řecka a Srbska naplnily kostel výraznou, expresivní a hlubokou hudbou.
Toto téměř půlhodinové zhudebnění středověkého textu je možná nejoblíbenější a nejčastěji zpívanou básní svaté Kasie v soudobém Řecku. Petros Peloponnisios, jako každý skladatel byzantské hudby, skládal duchovní hudbu hlavně tak, že dával dohromady již existující hudební fráze, tzv. formule neboli thesis. Je to konzervativní, ale zároveň velmi sofistikovaný způsob komponování. Skladba je napsána ve čtvrtém plagálním modu, ale jak je zvykem v dlouhých a melismatických skladbách tohoto typu, zazní postupně několik modů byzantského oktoichu. Modulace do jiných modů, stejně jako použití chromatiky a všech dalších skladatelských prostředků, je podřízeno textu. Zajímavé je, že i když skladatel z výše uvedených důvodů musel komponovat s velkým sebezapíráním, výsledkem je výrazné dílo, které působilo velmi nápaditě a zároveň spontánně.
Ženou jako tvůrkyní se zabýval i poslední koncert festivalu, který se konal 15. října a představil českou premiéru Slavnostní liturgie soudobé ukrajinské skladatelky Lesji Dyčko. Provedení tohoto pozoruhodného zhudebnění liturgie sv. Jana Zlatoústého v podání smíšeného sboru Mikrochor pod vedením Lukáše Prchala se setkalo s nebývalým úspěchem, u soudobé hudby spíše vzácným.
Výše uvedené koncerty ukázaly nejen důležitost skladatelek hudby východního křesťanství od středověku (sv. Kasia) po současnost (Lesja Dyčko), ale také skutečnost, že pravoslavné liturgické texty mohou i dnes sloužit soudobým autorům (S. Smejkalová, J. Vöröšová, I. Moody aj.) jako inspirace pro jejich vlastní skladby.
Festival představil ženu nejen v roli tvůrkyně, ale také v roli „múzy“. Nejctěnější a „nejslavnější“ ženou v poesii východního křesťanství je bezpochyby Matka Boží. Tomuto tématu byl věnován druhý koncert festivalu, který se konal 7. října. Jeho dramaturgie se skládala z oblíbených mariánských skladeb jako Bogorodice děvo, Dostojno jest aj. a zaznělo zde široké spektrum pravoslavné hudby od nejstarších jednohlasých stylů, tj. byzantského chorálu a znamenného raspěvu, přes ruský romantismus (P. Česnokov, S. Rachmaninov, P. I. Čajkovskij aj.) až po současnost s oblíbeným estonským skladatelem Arvo Pärtem. Ani na tomto koncertu nechyběla skladba současného českého skladatele: festivalové publikum příjemně překvapila kompozice Bogorodice děvo mladého katolického umělce Petra Koronthályho.
Zajímavé srovnání dvou hudebních tradic pravoslaví nabídla dramaturgie koncertu, konaného 14. října pod zastřešujícím názvem Skladatelé dvou metropolí křesťanského východu: Konstantinopol a Moskva.Večerem se střídavě nesly jak byzantské, tak ruské skladby v podání „domovského“ sboru cyrilometodějského chrámu. Jako zvláštní host festivalu pak vystoupil athénský protopsaltis a muzikolog Gregorios Anastasiou, jenž se ujal sólových partů některých skladeb. Jeho podmanivý přednes posluchačům přiblížil svébytný vokální styl, kterým je byzantská duchovní hudba vyjádřena.
Součástí festivalu byl i doprovodný program, který poutavě rozvinul hlavní téma letošního ročníku. Za zmínku stojí zejména přednáška dr. Markéty Kozinové, jež se zaměřila na projevy úcty k Bohorodičce v pravoslavné liturgii. Celkovou vyvážeností programu, objevnou dramaturgií a v neposlední řadě samotnou úrovní jednotlivých vystoupení tak festival Archaion kallos i letos potvrdil své nezastupitelné místo mezi českými hudebními festivaly.