úterý, 10. prosinec 2019

Zemlinského kvarteto v knihovně: Prostor a čas s vrcholnou přesvědčivostí

Napsal(a) 

Čtvrtého prosince uzavřelo Zemlinského kvarteto (František Souček, Petr Střížek, Petr Holman, Vladimír Fortin) svůj druhý ročník série komorních večerů „4plus“. Tentokrát propojilo ikonická díla dvou významných tvůrců klasické kvartetní literatury s moderní nápaditostí svého současníka. A jako vždy velmi úspěšně a přesvědčivě. Akustice Velkého sálu Městské knihovny v Praze jsem trochu nedůvěřoval, mám raději např. Sukovu síň. Avšak zbytečně - Sukova síň Rudolfina sice „balí“ zvuk tónů do sametovějšího kabátku, ale v nahaté akustice Knihovny zase více vynikne pečlivost a přesnost provedení každého detailu daleko zřetelněji. To, co může být pro leckterého interpreta nebezpečné, tomuto souboru naopak pomohlo zdůraznit jeho kvality.

Osvěžujícím zvykem těchto koncertů je vtipný šarm, se kterým je slovně zahajuje a provází violista souboru. Prvním uvedeným dílem zazněl proslulý čtyřvětý Smyčcový kvartet D dur op. 64 č. 5 „Skřivánčí“ Josepha Haydna. Provedení mne zaujalo až něžně cudným, s lehounkou čistotou podaným tématem primáriových houslí v Allegretto moderato a nepřeromantizované Adagio s citlivě váženým vibratem i dynamikou, vzdušná elegance Menuetta a až strojově přesné a zřetelné moto perpetuo finálního Vivace s perfektně vystavěným fugatem.

Pětivětý Klarinetový kvintet „Arboretum času“ Kryštofa Mařatky (1972) je zvukově velmi zajímavé dílo, důmyslně a vtipně využívající vyjadřovací schopnosti všech zúčastněných nástrojů. Záměr skladby a jejího poselství a obsahu nejlépe vystihují slova autora: „Klíč k uchopení skladby je třeba hledat v jejím názvu a jeho mimohudební dimenzi slučující myšlenku prostoru a času. Skladba pootevírá dveře pomyslné zahradě plné stromů – zvuků, rytmů, témbrů, melodií, působících jako rozmanitý, ale celistvý tvar. Pět vět skladby jako pět zákoutí pomyslného arboreta tvoří kontrastní díly, z nichž každý podtrhuje daný charakter: Canzona – melodiku, Arabeska – ornamentiku, Lacrimosa Canon – přísnost polyfonie, Vrtka – rytmus v náznaku českého lidového tance, Arboretum – dramatičnost rychle se střídajících kontrastů. Veškeré dění ve skladbě probíhá na jednom prostoru ponořené, do neuchopitelného plynutí času.“ Uceleně a jednotně působící kompozice mi připomněla podobné vesmíry otevírané Ivanou Loudovou. Zemlinského kvarteto spolu s předním francouzským klarinetistou Michelem Lethiecem provedlo opus s vytříbeným citem pro všechny v něm skryté nuance v ideální „digitální“ kvalitě.

Šestivětý Smyčcový kvartet B dur op. 130 Ludwiga van Beethovena lze pokládat za nejzávažnější dílo celé kvartetní literatury, přesahující svými dimenzemi daleko přes svou dobu. I proto jej v době svého vzniku málokdo byl schopen pochopit či interpretačně uchopit v celé jeho velikosti a významu. Jeho úžasná finální Grosse Fuge se natolik vymykala tehdejší kvartetní zvyklosti, že ji Beethoven nakonec oddělil a nahradil daleko jednodušší a tehdy srozumitelnější větou. Opus však především právě v původní geniální verzi působí až drtivou silou výpovědi. Dodnes je zkouškou dospělosti a vyspělosti pro každý soubor, jenž si troufne jej tlumočit. Zemlinského kvarteto provedlo toto gigantické dílo v sugestivní podobě v původním celku, s přesvědčivostí vrcholných představitelů kvartetní interpretace.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.