pondělí, 17. červen 2019

Zemlinského kvarteto uvedlo premiéru pátého kvartetu Jiřího Gemrota: Žádná nota není zbytečná

Napsal(a) 

 , foto Ilona Sochorová foto: Ilona Sochorová

V historii české interpretace nikdy nebylo a nepůsobilo současně tolik skvělých kvartetních souborů, jako v posledních desetiletích – tento trend však již započal vlastně před půl stoletím prací vynikajících pedagogů komorní hudby. Nejvyšší požadavky na stále náročnějších světových pódiích dnes plní úspěšně více než desítka současných českých smyčcových kvartet. Což je i jakousi garancí jejich existenčního přežití – „živí“ je především úspěšná koncertní činnost v zahraničí. Úspěšná je i proto, že tyto soubory nejsou sobě podobnými klony, ale každý z nich má více či méně svou osobitou interpretační tvář a zaměření, lákající k poznání jejich zajímavé odlišnosti. Takovým je i Zemlinského kvarteto (František Souček, Petr Střížek, Petr Holman, Vladimír Fortin). O tomto souboru jsem psal již před lety a svůj obdiv k jejich umění i nápaditosti mohu pouze opakovat či jen zdůraznit. V roce 2018 zahájili sérii komorních koncertů, nazvanou 4plus, kdy kvarteto se v jedné části rozšíří o přizvaného hosta v kvinteto. Na třetím koncertě letošního ročníku 12. června v Sukově síni Rudolfina jím byl violista Casals Quartet Jonathan Brown.

Úvodem zazněl Smyčcový kvartet D dur op.76 č.5 Josepha Haydna. Šestice kvartet tohoto opusu je vrcholem Haydnovy kvartetní tvorby a významným mezníkem v kompozici kvartetní partitury obecně. Ze skvělého provedení Zemlinského kvarteta musím vyzdvihnout alespoň několik prvků, jež mne obzvláště zaujaly: perlivě jiskřivé šestnáctiny 1. věty, nádherná pianissima, dýchající fráze a plasticita hlasů 2. věty, krásně znělé sólo violoncella v Menuettu včetně nevšedně zřetelných šestnáctin Tria, a nakonec lehounké a brilantní Finale. Zase jednou osvěžující poslech.

Ve světové premiéře se představil Smyčcový kvartet č. 5 Jiřího Gemrota, uznávaného představitele soudobé české tvorby. Dílo autor věnoval památce nedávno zesnulého Pierra Barbiera, významného příznivce a propagátora české hudby a interpretů. Témata vět skrývají kryptogram Barbierova jména – tóny b, a, Re, e. Hudba Jiřího Gemrota je velmi srozumitelná a účinná, žádná její nota není jen pro efekt či zbytečná. Vivo e furioso vygradovali kvartetisté v energické a vitální dynamice včetně velmi působivých pizzicat. Harmonicky zajímavé Andante tranquillo v con sordino znělo v sugestivním tahu až k závěru, kde spočinulo v klidu nádherného pp. Závěrečné Allegro animato s kontrastním střídáním téměř divokých ploch s něžně tázavě lyrickými, s barvami con ponticello violoncella a jímavým koncem věty, krásně ukončilo oblouk architektury celého díla. Interpreti s takovým pochopením pro sdělení skladatele, jaké má Zemlinského kvarteto, jsou snem každého autora.

Čtyřvětý Smyčcový kvintet č.2 G dur op. 111 Johannese Brahmse je olbřímí stavba symfonického rozsahu a složitosti. Původně byl Brahmsem zamýšlen jako závěrečný opus celého jeho díla. Unést jeho hmotu v neztenčené síle a svěžesti „jedním tahem“ přesvědčivě až do konce je velkou výzvou i pro nejzkušenější interprety. Zemlinského kvarteto přizvalo zkušeného violistu Jonathana Browna ze slavného španělského Casals Quartet. Spolu s Petrem Holmanem vytvořili ideální linii a zvuk violových partů, které dílu často dominují. Musím zmínit, že podobně rovnocennými partnery zní i oba houslisté. Cellové sólo 1. věty a violové 2. věty daly možnost zřetelně vyniknout muzikalitě Vladimíra Fortina i Petra Holmana. V rukou a pojetí tohoto kvinteta se celé dílo rozklenulo v neutuchající záři Brahmsovy mocné hudební energie. Neúnavní umělci odměnili ovace publika stejným šperkem – Allegrem vivo ze Smyčcového kvintetu Es dur op. 97 Antonína Dvořáka.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.